Krvavý polibek /Snarry/ ✔️

33.

Nebyl to ten typ polibku, při kterém se vám zkroutí palce u nohou, ten, jenž vás donutí přemýšlet, co žhavého bude následovat dál... Harry snad poprvé cítil jakési souznění s tímto člověkem. Dokázal by tu stát klidně celé hodiny a tisknout se k druhému tělu, jen kdyby věděl, že příště to bude stejné a tudíž už není nic, čeho se ze Snapeovy strany bát. Žádné úskoky, nadávky, odtažitost.

Velké dlaně ho hladily po zádech, zatímco polibek pokračoval. Byl téměř cudný, něžný, bez přítomnosti jazyků a prudké vášně. Miloval Snapeův hlas, ale někdy by si vážně přál, aby druhý muž mlčel a jen ho tímto způsobem držel. Protože přesně takhle to bylo dokonalé.

Harry polibek přerušil a zadíval se do těch temných očí, hledajíc náznak nevole, opovržení, zkrátka něčeho negativního, což bylo zcela typické, v případě Snapea. Bohužel nemohl nalézt vůbec nic. Onyxové zorničky ho pozorovaly se stejným zaujetím a očekáváním. Žádné přehnané nadšení, ale ani výraz neochoty. Víc si snad Harry ani nemohl přát. A pak se Severus nadechl, jako kdyby chtěl něco říct. Harry však zavrtěl hlavou.

„Neříkej nic, prosím. Nekaž to," žadonil. Obočí staršího muže se vyklenula v očekávání vysvětlení. „Jsi na mě naštvaný, vím to a chceš vědět, co jsem dělal u McGonagallové a u tvého bratra. Musíš mi věřit, všechno co dělám, je z... lásky k tobě." Harrymu se tak těžko používala taková slova, když věděl, že podobná od Snapea nikdy neuslyší. Někdy mu to připadalo, jako když hází hrách proti zdi. „Hádat se můžeme, až spolu budeme dvacet let," dodal s lehkou nadsázkou. Severus nechal pomalu sklouznout dlaně z jeho zad a spojil si je za pasem.

„Když někdo obhajuje své činy tím, že to dělá z lásky, sám musí minimálně tušit, že ne všechno je na tom správné a poctivé. Jak bys mohl vůbec očekávat, že se s takovým vysvětlením smířím?" Zas ten učitelský výraz. Copak to nemůže vydržet aspoň pět minut, posteskl si Harry v duchu.

„Co jsi udělal špatného z lásky ty?" ohradil se Harry. „Napadá mě jen jedna věc, kterou čekám, že mi jednoho dne vyčteš. Měl jsi rád mou mámu, ne? A chránil jsi mě kvůli ní. Přitom se ti to tak moc zajídalo. Být strážným andělem někoho, koho jsi přímo bytostně nenáviděl. Dle toho tedy soudíš, že dělám za tvými zády něco nečestného?" zajímal se Harry. Postrádal teplo Snapeova těla a teď se jaksi nehodilo, aby o něj znovu usiloval, proto se otočil na patě a odkráčel si sednout na postel.

I Snape se pohnul kupředu, jenže jeho krok hned v prvopočátku přerušilo zaklepání na dveře. Bez vyzvání do komnaty vpadla Narcissa. Harry zkonstatoval, že ji takhle zoufalou snad ještě neviděl. Ani pokud šlo o jejího syna ve válce.

„Neřekl jsem dál, Narcisso," zavrčel Snape. Žena ho ale nevnímala. Rovnou se zaměřila na Harryho.

„Takže vy dva... spolu?" zeptala se netrpělivě. Harry zrudl jako rajče a vyhledal očima na pomoc Severuse.

„To tě nemusí zajímat," odvětil lektvarista ledově. Žena se konečně podívala i na něj.

„Máš pravdu, Severusi, je mi to lidově řečeno u zadku. I když... trochu pomoci bych uvítala. Jako takovou malou kompenzaci za to, že jsi nás celou dobu vodil za nos," ušklíbla se. „Navíc tě můj muž nenávidí natolik, že tu teď můžeš stát, dýchat a klábosit," dodala s mrknutím oka. Snape zatnul pěsti, v obličeji byl úplně bílý.

„Co chceš?" štěkl, až Harry nadskočil. Narcissa se zářivě usmála, protože Snapea velmi rychle dostala, kam chtěla.

„Pochopila jsem správně, že to krevní pouto se vztahuje i na... no však víte," prostřídala oba ve svém zorném poli. Snape zbledl ještě víc a Harryho tvář najednou vypadala, že každou chvíli vybouchne.