Krvavý polibek /Snarry/ ✔️

41.

Harry za sebou s bouchnutím zavřel dveře a znaveně se opřel o stěnu vedle nich. Vlasy zavadil o věšáček s klíči, které se potichu rozcinkaly. Ohlédl se, přidal k nim kroužek s dalšími dvěma klíči a odebral se do kuchyně, kde si napustil do sklenice trochu vody. Opřený o kuchyňskou linku bez zájmu mapoval celý prostor místnosti. Nebyl tu už celé týdny.

Na konferenční stolek v obýváku položil svůj váček a vydal se do ložnice, kde se ovšem zarazil ještě ve dveřích. Chyběla postel. Při vzpomínce na její netradiční stěhování se ušklíbl. Když se vrátil do hlavního pokoje, všiml si, že vedle krbu stojí nějaký plochý balík. Za vázací šňůrou byl zastrčen složený pergamen. Vytáhl ho a začetl se.

Harry,

Myslím, že bys ho měl mít zatím ty, jen by se na něj zbytečně prášilo, tam, kde jsem ho našla. Pevně věřím, že ho pak předáš majiteli.

Minerva

Harry vzal balík do rukou a natočil ho do několika stran. Lupnutí u srdce se dostavilo ve chvíli, kdy mu došlo, aniž by odstranil ochranný papír, co se uvnitř nachází. Postavil předmět zpět na své místo a posadil se na pohovku.

Ještě ne. Ještě nebyl připravený na něco takového. Nezvládl by to a nechápal, kde bere Minerva tu jistotu, že ano.

Několik vteřin se na balík ještě díval, pak to místo opustil a do večera už tam očima nezabloudil ani jednou.

Zbytek dne prospal, k večeři si uvařil čínské nudle, které měli rádi s Ginny. Bylo zvláštní, jak jedna vzpomínka dokázala navodit jinou...

Před pár dny se konečně setkal s Hermionou a Ronem. Za jiných okolností by si vyslechl dvouhodinové vyprávění o jejich dovolené a pak by přišel na řadu on. Takhle se k jejich zkušebním líbánkům vlastně vůbec nedostali. Bylo to nekonečné, únavné a drsné odpoledne plné výčitek, otázek a nejrůznějších konspiračních teorií. Jestli Harry řekl dohromady pět vět, tak to přeháněl. Nejvíc mluvila Hermiona, Ron spíš bručel, chrčel, syčel a občas klel, což tak často zase nedělal. I kvůli tomu Harry poznal, že jeho neodpustitelný prohřešek nebral příliš dobře. A nebyl si jistý, jestli se s tím jeho kamarád vůbec někdy smíří. Po několika hodinách výslechu, který by mohl snadno konkurovat tomu bystrozorskému na ministerstvu, se Harry konečně dočkal i nějakého toho vlídnějšího zacházení. Tedy konkrétně jen od Hermiony. Kamarádka ve své podstatě naštvaná nebyla, snažila se to pochopit a tohle byl její způsob. Harry by byl možná i zklamaný, kdyby to všechno přijala s otevřenou náručí a ještě ho poplácala po zádech, jaký je kabrňák. Samotnému by se to nelíbilo. V případě Rona musel být trpělivý. Zrzek byl možná ještě horkokrevnější, než on a jen velmi těžko se smiřoval se změnami, navíc s tak velkými.

Pravdou bylo, že Harry v současné době neměl pocit, že by se nějaká změna v jeho životě udála. Byl zpátky ve svém bytě. Byl tady jako kdysi. A jedl čínské nudle. Ano, přece jen se něco změnilo. Byl tu sám. Jen on a tenhle londýnský byt.

Vzpomínka na rušné odpoledne pomalu bledla, podobně jako ta na Ginny a Draca, i když zrovna na tohle vzpomínal docela rád.

Ginny se vrátila do Bradavic a ještě několik dní s ním a s Malfoyovými bydlela. Lucius si vzal na starost Malfoy Manor. Chtěl ho zbavit zlých sil a obnovit ochranné štíty, než se jeho rodina vrátí domů. Harry sedával s Ginny a Dracem u stolu, hráli různé hry, nebo se procházeli po zastrčených koutech bradavických pozemků, tam, kde nebyli moc na očích. Harry měl pocit, jako kdyby četl tolik oblíbené Ginnyiny romantické mudlovské romány. Jako kdyby se prokousával dějem zamilovaného příběhu, o kterém dopředu věděl, že bude mít šťastný konec. To, jak se na sebe ti dva dívali, jak spolu mluvili, to vše se den po dni měnilo a co víc, sílilo. Nebyl svědkem žádných důvěrností, Ginny by si to před ním nedovolila, i když Harry jí nový vztah ze srdce přál, ale i z těch zapomenutých propletených pohledů, s letmých doteků, či barvy hlasu poznal, že je svědkem malého zázraku. Nikdy o tom s Ginny už znovu nemluvil, ale byl připravený na jakoukoliv podporu, pokud by potřebovala.