Krvavý polibek /Snarry/ ✔️

14.

Polibek!

Ne kamarádská pusa.

Ne záchranná akce s dýcháním z úst do úst... i když... trochu se to tomu podobalo. Harry jasně cítil Snapeův dech, jak se mísí s jeho, jakoby se spojily v jeden a zůstaly v prostoru pootevřených spojených rtů. A navíc, pokud ihned nedá Harrymu někdo vysvětlení, co má tohle znamenat, asi bude oživování potřebovat.

Jejich dech, jejich sliny, byla to chuť něčeho nového, neznámého a velmi... velmi příjemného, vedle čeho bledly závistí i ty nejlepší gurmánské delikatesy. Ne že by Harry nějaké skutečně znal. Jenže pak přišlo ještě něco, měkký vlhký sval, který té chuti přidal na vytříbenosti. Snapeův jazyk, natolik podrobující si Harryho pozornost, jak duševní, tak fyzickou, až Harry zapomněl i to, jak se jmenuje.

Polibek!

Snape ho políbil. On sám se k němu naklonil a spojil jejich rty, ústa a jazyky. A Harry se nebránil. Protože... protože... Sakra, proč?

Trvalo mu pár vteřin, než si vzpomněl, že má mozek a měl by ho zase začít používat.

Odtáhl se, Snape si ho přitáhl zpátky, stále drtíc mladíkovy bicepsy a tricepsy na obou pažích svými dlouhými, bledými prsty. Harry se odtáhl znovu, muž sice pustil jeho ruce, ale jen proto, aby svůj cíl zajistil efektivněji. Sevřel mladíkovy tváře, dlaněmi přikryl uši, skráně a prsty vklouzly do mokrých vlasů. Tohle už byla past. V suchém listí schované laso, které se sevře kolem nohy, když šlápne do jeho středu a pak vytáhne celé tělo nebožáka hlavou dolů vzhůru. Nebo dvě řady ostrých zubů na ocelových obručích, tiše čekající v mechu na lahodný kančí úlovek. Ten zásadní rozdíl byl ale v tom, že tahle past nebolela. Ano, byl to rozdíl, ale o to větší problém.

O co Snapeovi šlo? Proč se takhle choval? Harry si zvykl na sarkastické výlevy, na narážky na jeho hloupost, aroganci, tupost, ale co mezi nimi poprvé padlo slovo o sexu, vše další, jež Snape vypustil z úst, bylo hnusné a ponižující. A na to si Harry nemohl zvyknout nikdy. Proto nechápal, co se to děje. Proč ho Snape líbá a majetnicky drží jeho hlavu, jako kdyby mu patřila. Jako kdyby mu on celý patřil.

Trhl sebou, podařilo se mu přerušit ústní kontakt, Snapeovy ruce však zůstaly na svém místě. Smaragdy se v malých pichlavých částečkách utopily v černých hlubinách profesorových přivřených očí. Harry potřeboval vysvětlení. Právě teď. Hned!

„Eh..." vydechl. Nevěděl totiž, co říct. Zeptat se, úplně jednoduše, co to ty magore děláš, například, bylo nad jeho síly a příliš velká zátěž na jeho hlasivky. Ani výčitky mu nešlo zformulovat do zvučného verbálního projevu. A přitom by se určitě hodilo nějaké příhodné zkonstatování nedávných událostí. Teď myslíš i na mě? Nepřijde ti polibek intimnější a osobnější, než to, že jsi mi svýho ptáka strčil do pusy a pak sis poručil večeři? Že ses ještě před chvílí tvářil, jako kdyby ti pouhý dotek mého těla obracel žaludek?

Harry doufal. Přál si, aby si to mohl Snape alespoň přečíst v jeho očích a dal do toho všechno. Soustředil se na to, když už nemohl říct nic nahlas. Jenže lektvaristův stisk nepolevil. Ani vzdálenost se nezvětšila. Temný pohled byl vyzývavý, zkoumavý. Vůně levandule s citrusovým ocáskem se vznášela kolem nich a suverénně přebíjela Harryho rozumné uvažování. Ani Snape nic neříkal, tak se to Harry pokoušel vykoukat z jeho tváře, na nic kloudného ale nepřišel. Dokud... se nestalo hned několik zásadních věcí.

Profesor opustil Harryho tváře. Jednou rukou uchopil pružnou šíji a druhou popadl mladíka za zápěstí. Téměř naléhavě si vmáčkl Harryho dlaň do klína.