Krvavý polibek /Snarry/ ✔️

16.

Sova přistála na Harryho paži a štípla ho do kůže. Možná už dopředu tušila, že od něj nedostane žádný pamlsek, to bylo totiž to poslední, na co v tu chvíli Harry myslel. Ucítil za sebou Snapea, ale nevěnoval mu pozornost. Rozbalil malou obálku a přečetl si rychle vzkaz. Velmi stručný vzkaz - Ballindalloch. Podal za sebe Snapeovi rozbalený pergamen a utíkal zpět do stanu, kde se rychle převlékl do džínsů, trička a propínací mikiny a naučenými pohyby si přivázal k opasku svůj váček.

„Vy jste se zbláznil, Pottere, nikam nepůjdete!" postavil se mu lektvarista do cesty. Harrymu se rozšířilo chřípí vztekem.

„A co jako? Myslíte, že tu hodlám jen tak sedět a čekat, až si pro nás přijde sama?" vyštěkl Harry. A ještě trpět to, jak mě neustále odmítáte, dodal si sám pro sebe v duchu.

„Neví, že jsem taky naživu, nemůžeme to říct s jistotou," odtušil Snape. Ano, to je možná pravda, pomyslel si Harry, jenže nemůžou ani s jistotou říct, že to Bellatrix ví.

„Oba se shodneme na tom, že se pokusí přemístit a oba také víme, kam. Musím jí v tom zabránit. Vím, že ji nemůžu zabít," rozčílil se Harry. Snape si založil ruce na prsou.

„A jak to chcete udělat?" Mladík zaskřípal zuby.

„Zatímco tu spolu bezvýsledně mluvíme, ona už může být dávno pryč. Jediný, co mě uklidňuje je to, že to třeba ještě nezjistila. U vás to byla čistě náhoda, že jo," narazil Harry na jen chvíli starou událost s přitáhnutím. Kdyby se to stalo za jiných okolností, přetékal by blahem. Říkal by si - no konečně. Možná už se to někam hne. Návrat magie mu ale tyhle myšlenky zatrhl. Bude zázrak, jestli se k něčemu takovému ještě někdy dostanou. Nenáviděl Bellatrix celou svou bytostí.

Snape se zamračil. No tak, co mi ještě povíte, pobídl ho Harry vyzývavým pohledem. Muž mlčel, tak to vzal mladík za něj.

„Já jsem tohle způsobil, musím nést následky. To jste řekl vy!"

„Nebudu se s vámi přít, že to tak není, Pottere, málokdy beru svá slova zpět. Ale v tomhle případě..."

„Ano?" prskl Harry. Vteřiny ubíhaly, neměl čas, musel jednat. Copak to Snape nedokázal pochopit?

„Půjdu s vámi, to jsem chtěl říct. A rozhodně o tom nehodlám diskutovat," oznámil mu starší muž nekompromisně. Harry se ani nenamáhal skrývat překvapení a samozřejmě i rozhořčení.

„Tak to ani náhodou! Myslíte si, že jsem vás vzkřísil proto, aby vás ta mrcha hned zabila?"

„Nemůže mě zabít!" připomněl mu Snape.

„To je mi sakra úplně u zadku. Nikam nepůjdete!"

„Stejně se jí budu muset jednou postavit a navíc... chci používat svou hůlku. Lepší příležitost mít nebudu a nehodlám čekat," trval si Snape na svém. Pořád vypadal jak bůh pomsty, s tím svým vzpřímeným tvrdým postojem a rukama založenýma na prsou. Harry cítil vůči tomu muži respekt a kupodivu to tak bylo i dřív - někde v nejhlubší hloubi své duše - ještě když ho skutečně nenáviděl, jenže jak po něm mohl něco takového chtít? Aby ho vzal sebou. Aby ho vystavil takovému nebezpečí. „Ona se musí dozvědět, že nečelí jen vám, Pottere. A vůbec, vy se se mnou hádáte, vy to zdržujete. Jdeme oba!" zavelel Snape a vyrazil k východu. Předtím se samozřejmě vrátil pro svou hůlku. A prozatím ji nechal v pouzdře.

Harry šel neochotně za ním. A ještě s menší chutí položil před ochranami druhému muži dlaň na předloktí, jež mu bylo nabídnuto. Najednou si přál, aby už byla Bellatrix z městečka pryč. Věděl, že nemůže Snapeovi ublížit, dokud nebude jejich společný viteál zničen, beztak se mu to ale nelíbilo. Dokonce ho napadlo, že by mohl Snapea uspat a jednoduše nechat ve stanu.