Krvavý polibek /Snarry/ ✔️

24.

Harry za sebou ucítil pohyb, pak jeho paže a trup objala jiná, o něco silnější než jeho. A také delší. Bože, jak krásně se do ní vešel a jak příjemné bylo, být pod ní schovaný. Horký dech lektvaristy ho pošimral za uchem, když se starší muž namáčkl k jeho zádům a tím si ho k sobě s konečnou platností přitiskl. Harry se zadíval k oknu. Pořád bylo dopoledne, ale oběd se nezadržitelně blížil a s ním i návštěva Ginny a další povinnosti v podobě slíbené pomoci s knihovnou. Přál by si mít víc času. Na sebe, na Severuse, na jejich... vztah.

Na chvíli zavřel víčka a přehrál si těch pár úžasných okamžiků, jichž se docela nedávno zúčastnil. Však ještě pořád uklidňoval svůj dech...

Jeho život mohl být jeden velký propadák, ale aby se cítil ještě mizerněji, umožnil mu prožívat tak silné orgasmy, že měl Harry pokaždé chuť nad sebou zaplakat. Co to bylo za spravedlnost? Jestli má ten zmrvený život jít do háje, tak se vším všudy. Proč pokaždé, kdy má potřebu se vším skončit, když se cítí tak hrozně pod psa a zbytečný, se stane něco takového?

Nechápal to. Život jako takový by ho měl trestat. Za to, že si s ním pohrával, že o něm rozhodoval, jako kdyby byl nějaký... Bůh. Místo toho mu strčil do postele tohohle chlapa.

Harry se kousl do rtu, stačil jediný obrázek vzpomínky a byl znovu vzrušený. To bylo poprvé, co... ah, Merline... Snape mu to udělal pusou. Ale jak! Harry se domníval, že se o sebe budou zase jen třít a líbat se, že on udělá dobře lektvaristovi, pořád žil v představě, že zahořklý mistr prostě nedokáže oplácet nic pěkného, že je na to příliš sobecký, jenže muž ho překvapil. Zlíbal ho všude, na hrudi, na břiše; obdaroval svými polibky celý jeho obličej, včetně jizvy a pak... pak...

Mladík schoval tvář do dlaně a ztěžka spolkl hluboký povzdech. Jeho penis v Severusových horkých ústech. Mistrův jazyk, laskající ho; obvykle přísné rty pečující o citlivá varlata... Kruci, bylo to tak... nádherné.

„Už mi povíš, co se děje?" ozvalo se za ním nevšedně milým hlasem, který se ke Snapeovi vůbec nehodil. Anebo spíš na něj Harry prostě nebyl zvyklý.

„Řekl jsem ti to. Všechno to na mě začíná doléhat. Nikdy jsem nemohl dopředu naplánovat svoje pocity, jen jsem si myslel, že to zvládnu, ale to není totéž, jako zakusit to na vlastní kůži," připustil Harry. Mistrovo mlčení mu dalo víceméně za pravdu. Místo zbytečných slov, kterých ostatně nikdy neměl moc nazbyt, přes ně přetáhl přikrývku a zahalil je tak do příjemného tepla, které mělo na svědomí i blízké položení jejich těl. Harry na své kůži cítil tu Snapeovu, včetně každého chloupku, svalu a samozřejmě i mužova svůdného přirození, jež se momentálně tisklo k jedné z jeho půlek.

Neměl problém přijmout ve svých představách takové uspořádání, dokázal by to i v reálu, ale jestli za to mohla jeho nebelvírská povaha, nebo něco jiného, zkrátka se nechtěl dát tak snadno. Zatím ne. Ale tohle mu opravdu nevadilo, bylo to tak hezky intimní... mile důvěrné.

„Proč se na mě nepodíváš?" vytrhl ho Severus z myšlenek. Harry si uvědomil, že tuto polohu po jejich milování zvolil sám. Aby se nemusel druhému muži dívat do očí. Aby mu dal co nejméně možností poznat, že se skutečně něco děje. Že ho sžírá nenávist vůči sobě samému společně s až nelidskou žárlivostí.

Harry se neochotně otočil, Snape ho pevně zmáčkl v pase a přitiskl k sobě jejich napůl vzrušené klíny. Hluboké tmavé oči samozřejmě vyhledaly ty mechově zelené a upřeně se do nich zahleděly.

„Je to takhle v pořádku?"

„Nemusíš být milý. Vím, jaký jsi, tohle ti není podobné," ohradil se Harry.