Krvavý polibek /Snarry/ ✔️

36.

Harry to na Snapeovi poznal. Musel by mít mnohem víc než dvě dioptrie, možná dvacetkrát víc a k tomu by nesměl být tak vnímavý, aby pochopil, že ho dostihl další následek jeho činů. Harryho vnímání nebylo ostré, dokud se nevrátila ředitelka a nedala mu vypít neutralizační lektvar, který ho zbavil zbytku bezesného spánku, co mu ještě koloval v žilách. Účinky protiléku se dostavily téměř okamžitě. Až se zapotácel, jak se mu v hlavě rozjasnilo.

„Já jsem usnul," zkonstatoval užasle.

„Tvůj důvtip mě nikdy nepřestane překvapovat," rýpl si Severus. Ředitelka ho, jak jinak, poctila jedním ze svých výchovných pohledů, viz. jako malý kluk a soucitně se usmála na Harryho.

„Je ti dobře, Harry? Jak se cítíš?" zeptala se s mateřskou citlivostí. Mladík zatřepal hlavou, bál se, aby ho nebolela, ale bylo to celkem v pohodě. Na to, že... Co se vlastně stalo? Proč zničehonic usnul? Kdo mu dal Bezesný spánek? Že by Draco?

„Malfoy?" vyslovil to jméno s otazníky v očích. Pohledu na Severuse se vyhýbal, měl zkrátka strach, že v jeho tváři uvidí výčitky. I když předtím ještě napůl spal, pochopil, v čem se McGonagallová prořekla. A také věděl, že ho čeká vysvětlování a možná i odprošování. A zkuste si něco takového představit u člověka, který nikdy neodpouští.

„S největší pravděpodobností," přikývla Minerva. „Přišel mě o bezesný spánek požádat po obědě," dodala na vysvětlenou. Něco z toho už Harry zaslechl předtím, mimo to i zmínku o tom, že má Malfoy zlé sny, co se Bellatrix vrátila, ale těžko říct, jestli to byla skutečně pravda, když mu šlo hlavně o ten lektvar a ještě ne pro sebe.

„Proč mě chtěl uspat? A já si říkal, že je nějaký milejší," povzdychl si Harry. Po letech strávených ve válce s nejobávanějším černokněžníkem všech dob, kdy mu šlo o život téměř každý den, se nechá nachytat na Malfoyův úsměv.

Na Snapeovi a bohužel i jeho bývalé kolegyni bylo vidět, že je napadlo to samé. Harry by si dal nejradši pár facek, že takhle naletěl. No co, už se stalo, teď by měl zjistit, proč ho Malfoy uspal.

„Nějaký nápad?" zdvihl obočí v očekávání návrhů Malfoyova podivného chování.

„Kdo by se ti nechtěl nějak pomstít?" neodpustil si Severus. Kupodivu v tom nebyl žádný náznak sarkasmu, jak by se dalo očekávat. Dokonce měl Harry pocit, že to znělo spíš laškovně.

Bohužel se jeho mysl začala ubírat jiným směrem, něco mu totiž došlo. Když se začal šacovat, oba profesoři vyvalili oči.

„Co to děláš, Harry?" nechápala Minerva. Mladík vyskočil z křesla, do kterého ho předtím Severus usadil a přešel ke stolu, o jehož desku se zapřel dlaněmi.

„Kde je můj váček?" shrnul své podivné konání.

„Váček?" zopakoval po něm Severus. „Myslíš, ten bezedný...

„Ano, přesně ten!" přerušil ho Harry naštvaně. Bezedný váček byl v současné době jeho jediným majetkem a měl v něm všechno důležité, včetně svého neviditelného pláště.

„Tady něco leží," oznámila mu Minerva, která se šla podívat k pohovce. Harrymu se rozsvítily oči, když uviděl svůj největší poklad, ale jeho nadšení netrvalo dlouho. Prohrabal sáček opravdu dokonale, ovšem to nejcennější, dědictví po jeho otci chybělo.

„Není tu. Neviditelný plášť je pryč!" posteskl si. Držel se jen silou vůle, aby se nerozbrečel. A když mu začalo postupně docházet, jaké následky by zmizení pláště mohlo mít, smutek velice rychle nahradil opět vztek.