Krvavý polibek /Snarry/ ✔️

37.

Minerva prohledala s pomocí skřítků celé Bradavice, ale po Shahovi, jako kdyby se slehla zem. Snape to vzal podrobně v jeho komnatách, snad čekal nějaký vzkaz, nebo jiné vodítko, ale ani on nebyl úspěšný a na konci svého urputného hledání si musel připustit, že jediné, co cítí, je čiré zoufalství. Proč a kam Sareh zmizel? Byl to výsledek jeho vlastní iniciativy, nebo někoho jiného? A co s Harrym a novým postojem, jenž vůči němu zaujal?

Harry už dlouho nebyl Potterem, ne ve Snapeově podvědomí. A stejně jako bledl právě tento odstup, sláblo i přesvědčení o tom, že by tu neměl být. Severus samozřejmě nevěřil na zázraky a lidé jako on nedostávali druhé šance. A co se vrátil, nemohl přistoupit na to, že by se s tím smířil, i když měl jen málo času o tom přemýšlet, s tím rošťákem po svém boku, ale pokud by k sobě měl být konečně upřímný, opravdu vrátit se na onen svět už se mu prostě nechtělo. Nemohl tu toho zbrklého Nebelvíra nechat samotného. Potřeboval dohled, potřeboval chránit, možná i před sebou samým, protože jeho eskapády, s rituálem vzkříšení v čele, se mohly vždy obrátit proti němu.

Harry. Jeho Harry. Byl opravdu jeho, nebo o něj právě nadobro přišel? Byl jeho alespoň předtím? A Sareh, povedený mladší bratříček - kde se toulal? Proč k němu nemohl být upřímný aspoň on?

Severus tomu začínal rozumět. McGonagallová měla pravdu. Jeden emocionální projev vůči němu se rovnal šílenství, dva už si zasloužily řádnou pozornost. Dva už nemohly být náhodou. Tolik toužil po pohledu do očí své matky, třeba jen namalované. Potřeboval slyšet její hlas, nechat se znovu ujistit o tom, že je barbar, když pohrdá lidstvím kolem sebe. Nedokázal to říct sám, ale stačilo by mu, kdyby to vyslovila ona. Miluješ ho... je oba.

Přivolal si skřítku Mimi, aby jí oznámil, že potřebuje mluvit s ředitelkou. Bez neviditelného pláště a letaxového spojení se odsud nemohl hnout. Když přeochotný tvoreček s typickým puk zmizel, Severus se usadil do bratrova oblíbeného křesla a mimoděk vzal do rukou knihu, jež ležela na malém kulatém stolku vedle. Otevřel ji někde v polovině, byla tam záložka v podobě úzkého proužku pergamenu a očima přelétl několik řádek.

Srdce se mu divoce rozbušilo, ruce však zůstaly ztuhlé a stejně víčka. Za celou dobu, co na text civěl, ani jednou nemrknul. Tohle nemohla být pravda, určitě ne!

Severus pročítal řádky pořád dokola. V jednu chvíli přestal a zběžně se podíval na obálku knížky, snad jen, aby se ujistil. Pak s pozvednutým obočím pokračoval na již otevřené stránce dál.

Tohle přece Sareh nemohl myslet vážně. Jeho bratr byl poněkud lehkovážný, to už Severus věděl a také si uměl odvodit původ takových genů (Eileen Princeová s tím neměla nic společného), ale aby se nechal unést až takovou absurditou? V první řadě Sareh neznal zdejší poměry a s Bellatrix nikdy neměl tu čest, pokud se to dalo říct takto, přesto...

Severus konečně vyskočil z křesla, na rozečtené stránce nechal svůj prst, než knihu přivřel. Ve stejný okamžik se vrátila Mimi i s Minervou.

„Něco nového, Severusi?" zeptala se zamračeně. Snape usoudil, že byla vyrušena u něčeho ne zrovna příjemného a možná si i dokázal domyslet, co to bylo. Zmizení jeho bratra nebylo jediným problémem, se kterým se nyní potýkali.

„Bohužel ano," přiznal zkroušeně a pozvedl před sebe knihu, kterou v komnatě našel. Jak ji dal před svůj obličej, uviděl za jejím obrysem pouze vykulené ředitelčiny oči. Mimi vystrašeně pípla.

„Při Merlinovi, to nemůže být pravda." Minerva si zakryla ústa dlaní, když si uvědomila, že je má šokem otevřená. Snape nechal ruku s knihou klesnout a aby ji mohl odložit, vsunul místo svého prstu na rozečtené místo opět pergamenovou záložku. Jeho zoufalství se spustilo naplno. Možná už jen nechtěl nic skrývat, ani před Minervou, ani před Harrym. Dokonce ani sám před sebou. Roztřesenými prsty si vjel do vlasů a svalil se na pohovku.