Krvavý polibek /Snarry/ ✔️

28.

Harry vykouzlil tempus asi tak každou třetí minutu. Problém byl v tom, že intervaly mezi vyslovenými kouzly vnímal jako pár vteřin. Čas zkrátka utíkal příliš rychle. Příliš rychle na rozhodnutí, které musel udělat. Nechtěl za Snapem jít, nechtěl ho vidět... dobře, obojí byla lež, touha oklamat sebe sama, ale společně s ní přicházelo i ujištění, že tak to bude prostě lepší. Vše, co se stalo od Snapeova zmrtvýchvstání, prošlo Harryho důkladnou analýzou a v devadesáti procentech bylo shledáno obrovským klamem, za který mohl vděčit opět a jen své nerozvážnosti a hlouposti. Kdo by si byl pomyslel, že vedlejší účinek vzkříšení bude kromě oživlé maniakální čarodějky i krevní pouto, jež z vymodlených pocitů udělá falešné? Nikdy ze Snapea nedostane přiznání, které by ho uspokojilo a zbavilo téhle tíhy, protože Snape zkrátka nebyl upovídaný typ člověka a už vůbec se nechlubil svými pocity. A pokud z krevního pouta nějakým způsobem nevyloučí Malfoye, už se svého podezření jen tak nezbaví.

Draca, odcházejícího na kutě se zahuhlaným jakýs takýs pozdravem na dobrou noc Harry v podstatě vůbec nevnímal. Až když automaticky zamířil do koupelny, uvědomil si, že je prázdná a dokonce uklizená po předchozí zmijozelské návštěvě. Byl si jistý, že takové věci u Malfoyových dělají domácí skřítkové.

Bezmyšlenkovitě se vysprchoval, vyčistil zuby a pokusil zkrotit vlhké vlasy, které ovšem postupným usycháním opět získávaly svůj typický rozcuchaný vzhled s příhodným názvem vrabčí hnízdo. Harry je nervózně prohrábl rukama a vrátil se do obývacího pokoje. Malfoy si zabral ložnici, jemu tedy zůstala pohovka, kterou jednoduchým kouzlem přeměnil na postel.

Jen co dosedl na její okraj, myšlenky se opět vrátily ke Snapeovi.

Skutečně by si pro něj došel? A proč by ne? Kvůli Shahovi absolvoval i několik pater, jen aby se mohli setkat. Možná nebyli milenci, ale Harry by musel být slepý, kdyby si nevšiml hluboké náklonnosti mezi nimi. Možná už jen fakt, že existuje člověk, na kterém Snapeovi záleží, v něm probouzel žárlivost. Protože o kom něco takového mohl ještě říct? Eileen Snapeovou do toho nepočítal, byla to přece profesorova matka a navíc už nežila. Shah byl naproti tomu až moc živý a až moc pohledný. Pokud nebyli milenci, tak co tedy?

Oh, kruci, jednou z největších Harryho slabostí byla vždy zvědavost. Jestli do té prefektské koupelny nepůjde, zblázní se! Fajn, nemusí věřit Snapeovu vstřícnému chování, za které jistě může krevní pouto a Luciusův vztah k Narcisse, ale aspoň si poslechne, co je ten tajemný nový Mistr lektvarů zač. Tím bylo po dvou hodinách ukrutného snášení dilematu rozhodnuto.

Harry si přes pyžamo navlékl neviditelný plášť a pro jistotu ještě zkontroloval, jestli je u mladšího Malfoye klid. Neměl nejmenší zájem, vysvětlovat mu, kam má tak pozdě namířeno. Když opatrně přiložil ucho ke dveřím do ložnice, zaslechl něco jako slabé chrápání, což na jeho tváři vyloudilo úsměv. Chrápající Draco. Škoda, že o tom nevěděl v době jejich studií, hned by měl něco v záloze. Tohle zjištění ho trochu zklidnilo, přestože blížící se konfrontace se Severusem nepatřila mezi radostné vyhlídky.

Harry zrušil ochranná kouzla a po vyklouznutí ze dveří je zase obnovil. Stejně, jako to dělával v horní komnatě. Pak se podél zdi odplížil ke schodišti a následně po horní chodbě k cíli své cesty. Přesně dvě hodiny po tom, co mu přišel od Snapea poslední vzkaz. Napadlo ho, jestli by neměl přece jen počkat, vážně ho zajímalo, zdali by si pro něj profesor přišel, jak slíbil, jenže i když byl pod neviditelným pláštěm, ze zdržování se na otevřené chodbě, kde se mohl kdykoliv někdo objevit, v něm vyvolávalo nepříjemný pocit. Proto vklouzl tiše dovnitř a až když byly dveře opět zavřené, stáhl ze sebe svůj maskovací plášť.