Krvavý polibek /Snarry/ ✔️

25.

Harry byl ze setkání v knihovně poměrně dost zmatený. Profesor Shah byl ve skutečnosti celkem fajn chlap. Tedy něco Harrymu říkalo, že při hodinách se bude pořádně mračit a nahánět studentům strach, byl přece svědkem mrazivé atmosféry ve vstupní hale, když Shah vyšel z velké síně a za ním cupital vystrašený chlapec, jehož čekal školní trest, ale po návštěvě knihovny, kde se sešel mimo jiné i s madam Pinceovou, jež mohla na charismatickém učiteli oči nechat, musel tak trochu přehodnotit svůj názor na toho muže. A k jeho smůle nezabralo ani to, co viděl v učebně lektvarů. Napadlo ho, jestli Shah nemá nějaké podprahové schopnosti. Vážně se cítil ovlivněný. Přece nebude člověka, který mu kradl před očima jeho lásku, považovat za sympatického a více než snesitelného.

Harry i Minerva mlčeli, když se vraceli z knihovny do tajné komnaty. Byl čas oznámit Snapeovi, že odchází do jiného pokoje. A ředitelčina přítomnost měla zajistit, aby to Snape zbytečně nerozmazával, i když Harry spíš počítal s profesorovým oddechnutím si. Muselo ho dusit, být v jednom bytě společně s někým, vůči komu měl výčitky. Ačkoliv se Harry cítil jako svázaný řetězy, na druhou stranu byl docela rád, že se takhle rozhodl. Bude to tak nejlepší, pomyslel si s těžkým srdcem.

Harry automaticky pohladil anděla po zvednutém lýtku a dveře do komnaty se otevřely. Ředitelka zrušila ochrany a prošla dovnitř, Harry hned za ní. Bylo na něm, aby kouzla obnovil. Přivítal to, neměl sílu se rozhlížet po místnosti a podrobit se případnému Snapeovu pohledu. Možná na to během pracovní schůzky zapomněl, ale to, že mezi nimi vládlo napětí, se někde znovu projevit muselo.

Snape seděl na pohovce a četl jednu z knih, které mu Minerva poslala po skřítce. Zbylé ležely vyrovnané do komínku na nízkém stolku před ním. Kniha vypadala poměrně nově, takže šlo o nějakou novinku. Povytažené mužovo obočí trochu napovídalo, co si o obsahu myslí, ale přesto už měl několik kapitol přečtených. Nenechal se rozrušovat, dočetl stranu a až pak se na příchozí podíval. Harry měl pocit, že někdo vysál z pokoje veškerý kyslík.

„Myslím, že se profesoru Shahovi líbíš, Harry." Minerva se spiklenecky ušklíbla a způsobně se usadila na židli u stolu. Beze slov přivolala svou skřítku, která se automaticky přihnala s čajem. Harryho napadlo, že se musí ředitelky zeptat, jak to dělá, ale až potom, co mu vysvětlí, co má tohle znamenat.

„Děkuji ti, Mimi," věnovala Minerva své skřítce milý úsměv, což tvoreček přijal se stydlivě sklopenýma očima a po lusknutí zmizel. Mimi musela svou paní velmi zbožňovat, pomyslel si Harry. Ok, ale teď zpátky k té absurditě, kterou ředitelka vypustila z pusy.

„Jak se mu líbím?" vyhrkl. Ve skutečnosti nevěděl, na co se zeptat, Minerva ho zkrátka nachytala na švestkách. Sledovala tím něco? Po tom, co jí řekl, že viděl Snapea a Shaha v učebně lektvarů v objetí? Bože, ženské, pletichářky zatracené. Rychle střelil pohledem po Snapeovi, který právě odkládal knihu na područku pohovky. Muž se tvářil nezúčastněně.

Ředitelčin povznesený výraz se změnil na lehce zmatený.

„Oh, tedy tak jsem to asi nemyslela," nervózně se pousmála, než své tváři opět nasadila autoritativní masku. „Byl k tobě milejší, než obvykle bývá. Možná je jen rád za novou krev, a že tě konečně mohl poznat. Ve skutečnosti je profesor Shah celkem uzavřený člověk, že Severusi?" stočila pozornost ke staršímu muži.

„Tak nějak," podotkl Snape chladným hlasem. I když se tvářil, jako že se ho to netýká, nepřestal pohledem propalovat Harryho. V jednu chvíli dokonce mírně přivřel oči. Harry se pokusil být nad věcí, celý tenhle rozhovor se v první řadě neměl vůbec odehrát. Bylo třeba oznámit Snapeovi nové uspořádání věcí.