KRYSTAMEN - Počátek osudu

Kapitola 15. Starý rodinný přítel

Wyn se objevila poměrně zanedlouho. Tom ještě ani nestihl strávit fakt, že všechno, kvůli čemu se tohle celé událo, byla jedna velká lež. „To si snad dělají srandu," opakoval pořád dokolečka, zatímco rázoval od jednoho rohu své cely ke druhému. „To se mi snad jenom zdá. Prosím, ať je to sen. Pitomá noční můra."

Reese se ho snažila ignorovat, přestože měla úplně stejný vztek jako on. Seděla zády ke studené zdi a otáčela mezi prsty svítící kamínek. Měla milion chutí ho popadnout a prohodit větrací šachtou.

Žárovka se v jednu chvíli zakymácela o poznání víc než normálně a kdesi venku se ozval kovový zvuk otevírání bezpečnostních dveří. Tom strnul uprostřed kroku a Reese málem upustila svůj tavij. Bleskurychle ho zacvakla zpátky do náhrdelníku. Stihla to tak tak, než se poslední dveře líně vysunuly nahoru a dovnitř vešla její noční můra v bílém.

„Už jste vzhůru," protáhla Wyn, aniž by se na kohokoli z nich podívala přímo. „Skvělé. Takže jste připravení spolupracovat."

„Nikdy," vyhrkl Tom horečně. Reese zalitovala, že jí mříže brání v tom, aby ho kopla do holeně. Wyn ho ale jen zpražila pohledem a ušklíbla se.

„Tavije jsem si vždycky představovala trochu... schopnější," ucedila a provokativně naklonila hlavu na stranu, až se její čelenka zablýskla. Tom výhružně zavrčel, ale vzápětí ztuhnul. I v té tmě bylo poznat, jak se mu rozšířily zorničky. Zíral Wyn do tváře, jako by jí pod kůží zčistajasna problikla lebka kostlivce.

Reese usoudila, že je načase zachránit situaci. „Chcete, abychom vám pomohli, a přitom nás tu zavíráte jako zvířata," vyprskla, převážně jen proto, aby upoutala Wyninu pozornost na sebe a zachránila Toma před svitosečem v břiše. „Skvělý způsob, jak nás přesvědčit, abychom s vámi spolupracovali. Tleskám." Demonstrativně si třikrát ironicky klepla do dlaně.

Wyn přistoupila těsně k mřížím a zpražila ji pohledem, kterým by ji byla schopná rozčtvrtit, kdyby na to Reese nebyla zvyklá. „Jsi tu jen proto, že jsi odmítla, co pro tebe bylo nejlepší, ty spratku," zasyčela. „Nebýt tvojí tvrdohlavosti, tvůj kamarád by se teď měl mnohem líp."

Mávla rukou a Tom vrazil hlavou do mříže. Reese bezděčně vykřikla.

„Sama si za to můžeš!" prskla Wyn. „Takže buď spojíte síly a najdete krystameny, nebo jeden z vás utrpí vážné následky. A je mi docela jedno, kdo to bude."

S těmi slovy vrhla povýšený pohled na mírně omráčeného Toma, škubla rukou nahoru, Reese vyletěla jako špunt z lahve, odrazila se od stropu a skutálela se na zem jako pytel brambor. Z Toma se vydralo přidušené zakňučení.

„Nechte ji být!" zasípal.

„Když budeš hodný chlapec," věnovala mu přeslazený jedovatý úsměv.

Reese se motala hlava a měla pocit, že jí někde v těle podezřele křuplo, ale vší silou se snažila přemýšlet. Wyn je bude takhle mučit, dokud nebudou souhlasit. A bude je mučit i pak, dokud nedojdou k nějakému výsledku. Najednou dostala geniální nápad.

„Dobře!" vykřikla, když už se Wyn napřahovala, aby některému z nich zlomila pár kostí. „Uděláme to!"

„Cože?" hekl Tom.

„Skvěle," uchechtla se Wyn. „Sebrala jsi rozum do hrsti, má milá žákyně. Nakonec ten můj výcvik nebyl tak úplně k ničemu, že?"

Reese ji propíchla pohledem, ale nic neřekla.

„Reese, co tě to napadlo?" špitl Tom nevěřícně.

„Tvůj kamarád takové štěstí neměl," podotkla Wyn. „Souhlasíš s kamarádkou, nebo se chceš dívat, co se stane, když lebka narazí do kovu?"