KRYSTAMEN - Počátek osudu

Kapitola 6. Variace

Rada Sinů už byla díkybohu na apokalypsy podobné té, co udělal před chvílí Tom, zvyklá. Když se vrátil Dacthen zpět do jejich síně a jal se usadit do svého křesla (uklízečky je srovnaly do provizorního kruhu uprostřed podlahy, kde ještě před chvílí vyrostl ring pro tavije, zatímco spolu s techniky a roboty uklízely vše kolem sebe).

Několik mistrů bylo očouzených od nečekaného požáru, většina však byla jen rozčepýřená do všech směrů, což přišlo Dacthenovi obzvláště vtipné. Korunou pro celou tu absurdní situaci byly ovšem kradmé pohyby rukou Per-Sina Farrela, kterými si přejížděl po svém pozadí, když si myslel, že se nikdo nedívá.

„Yalene se k nám nepřipojí?" zaskuhral Farrel a zamžoural na vstupní bránu.

„Ne. Myslím, že jste ji trochu naštvali," pokrčil rameny Dacthen a posadil se na čestné místo po Farrelově pravé ruce.

Jeden z lidských Sinů, ostřílený veterán Harrys, se ošil a řekl: „Takhle to dál nejde. Jak máme toho kluka přimět, aby odkryl karty s těma svýma schopnostma?"

„Vážně zase chcete řešit tohle..."

„Jo! Tak jak? Nepřehodnotíme změnu mistra?"

Grimelda v mžiku vyskočila, až se zakymácela na vysokých podpatkách. „Já ho beru! Myslím, že mám dostatečné kompetence..."

„Obávám se," přerušil mistryni jakýsi rybí tvor se čtyřma rukama, „že ty máš kompetentce maximálně tak na hodnost uklízečky, a to je urážím. Mám strach, že pokud bychom ti toho nebohého chlapce uložili do péče, netrefil by ani do své postele."

Harrys, ignorujíc Grimeldinu výhružku „Řekni mi to ještě jednou a do očí...!", poznamenal: „Když tu byl ten chlapec, pořádně jsme to neprobrali, ale – vážně, co uděláme s tím druhým tavijem?"

„Opět navrhuji záchrannou akci!" zašvitořila bytost s tak dlouhými chlupy, že ji skoro nebyly vidět oči.

„Souhlasím," přikývl tvor s jedním obrovským žlutým okem a kovově modrým tělem. „Čím méně času bude u Silordů, tím lépe. Kdo je pro záchranu druhého tavije z Teafortu?"

Jednooký tvor zvedl ruku, stejně jako ostatních osm Sinů v místnosti. Jediní, kdo jej nezvedli, byla Grimelda, Dacthen a Farrel a Yalene, ale ta tam ani nebyla přítomna.

„Dovolte mi připomenout, Sin Weralo, že hlasování můžu vyvolat jenom já," prohlásil pevně Farrel, což vyvolalo u ostatních značné kyselé pohledy. „A jako Per-Sin mám konečné slovo. Nikdo se zachraňovat nebude."

„Je vaší povinností vyslechnout Radu!" zvolal Harrys. „A jestliže je Per-Sin přehlasován jedenácti účastníky, musí automaticky přijmout požadavky této většiny."

„To nebylo řádné hlasování!" vybuchl Farrel. „Ale jak jste správně poznamenal, potřebujete jedenáct hlasů. Už jsem říkal, že si prostě nemůžeme dovolit ztratit další mistry. Krom toho mám plán – jestli se druhý tavij vzpamatuje dříve než náš, a oni začnou vysílat jednotky, můžeme je napadnout krajně oslabené a vzít si již hotového tavije."

Chvíli bylo ticho.

„To je ten nejhloupější plán, jaký jsem z Vašich úst slyšel, a že už jsem jich slyšel," povzdychl si jakýsi stařík s modrými vousy.

„Dost!" zařval vztekle Farrel. „Nenechám o sobě pochybovat! To, co řeknu, tak platí a basta! Nikdo se zahraňovat nebude, a pokud mě někdo obejde, bude to pro něho mít dalekosáhlejší důsledky než ty, co jsem podnikl proti Sin Erraliovi! A teď vypadněte. Pro dnešek žvanění končí."