KRYSTAMEN - Počátek osudu

Kapitola 2. Ledová královna

Červený kámen... náraz... stíhačka... krystameny... Nathan... Tom... TAVIJ!

Reese se zvedla takovou rychlostí, že překvapila sama sebe kohosi dalšího, kdo doposud stál u její postele. Udělali se jí mžitky před očima, zatočila hlava a s hlasitým sténáním zase dolehla na měkkou bílou věc.

Ten někdo, kdo se lekl Reesina nenadálého oživení, se oklepal, přicupital k lůžku, přikryl pacienta a špitl: „V klidu vy ležet muset. Vy poslouchat mě muset, já myslet dobře."

Reese si dala ruku na čelo, zavřela oči a mžitky po pár sekundách zmizely. Měla v hlavě neskutečný zmatek. Pokoušela se spojit své myšlenky a vzpomínky. Šla z práce a myslela na bráchy a ségry. Míjela vilu Castellových. Viděla kluzák, černého pána, kluka uzdravující ji a nějakého vojáka, útěk, stáj, stíhačku a náraz. Tvrdý náraz, který jí okamžitě uvrhl do bezvědomí. Její myšlenky si hrály na schovávanou a stále ležela dezorientovaně na měkkém bílém lůžku, zatímco stvoření u jejího stolku cosi roztržitě dělalo s čajem. Pomalu se na tu bytost podívala: výškově to dosahovalo sotva polovinu dítěte. Celé to bylo pokryté srstí a hlava matně připomínala malého medvídka. Bílý hábit to mělo spuštěné až na zem a šestiprstýma rukama připravovalo čaj.

„Kde jsem?" zasípala Reese.

Stvoření sebou škublo a něžným hláskem pravilo: „U Řád Osmi vy být. Křižník Teafort toto místo se říká."

Reese si zase lehla na postel. Vzpomínka přišla s jakýmsi pánem... Jak si to říkal...? Delord. „Když Quintusův syn, Har Septimus, přišel na vraždu svého otce, založil jako odplatu Řád Osmi. Od té doby se příslušníci tohoto uskupení snaží najít a ukrást krystameny." Události dne se k ní vrátily jako špatná noční můra. Znovu se narovnala, tentokrát pomalu, a oči se jí rozšířily strachem.

„Vy ležet a v klidu být muset!" vyjekl méďa.

Reese to neposlouchala a obhlídla pokoj. Byl tak středně velký, s pracovním stolem a židlí. Skříň nalevo od stolu vypadala prázdná; u protější zdi ležela Reese v bílé posteli s oknem, za kterým viděla hvězdy. Moment...

„To je... vesmír?" vypravila ze sebe hypnozitujíc okno.

„Toť pravda je," odvětila bytost, načež ukázala na židli vedle postele; bylo tam úhledně poskládané její oblečení s náhrdelníkem na vrcholku, jako vrch pyramidy. „Vy nevadit, že já poskládat to?"

„N-ne," zavrtěla hlavou Reese a vystrašeně si zase lehla.

Jestli ten muž v černém plášti nelhal, pak je právě teď v křižníku Silordů, Řádu Osmi, těch zlých, co se snaží získat krystameny. Nemohla tomu uvěřit, ne, to je jen velmi, velmi škaredý zlý sen...

„Já odejít a pak přijít zkontrolovat vás," vypískl méďa, uklonil se a došel ke dveřím. Ty se automaticky zvedly na horu a po odchodu stvoření se zase spustily dolů.

***

Reese chvíli koukala do stropu a snažila si všechno srovnat v hlavě, ale stejně byla tak rozrušená a vystrašená, že nevěděla, co si myslet nebo dělat. Zabijí ji? Budou ji mučit? Budou ji nutit, aby jim řekla polohu krystamenů?

Krystameny.

Věděla, co to je, ještě než o nich ten Delord začal vyprávět. Osm extrémně mocných kamenů, schovaných po celé Galaxii, které chce Řád Osmi najít a stát se vládci celého vesmíru. Nikdy by jí nenapadlo, že se do toho zaplete – o Delordech a Silordech samozřejmě slyšela – nebo že se tak legendární řády objeví v jeden den na tak zapadlé planetě, jako je Goorne. O umístění oněch krystamenů neměla ani tušení.