KRYSTAMEN - Počátek osudu

Kapitola 35. Vztek Har Wyn

Reese Tomovi ani trochu nezáviděla. Držet se za ruku se starou mistryní muselo stát vynaložení veškeré disciplíny. Tom se na to snažil nemyslet.

Srdce lesa ukázalo úplně to samé a úplně tím samým způsobem to, co před pár hodinami nositelům tavijů na Glotharu. Reese celou dobu pokradmu pokukovala po velitelích Řádů: ani jeden nepromluvil, zato Wyt se zdál čím dál zachmuřenější a čím dál více klopil hlavu dopředu, tudíž po chvíli mu stín kapuce zcela pokrýval obličej. Reese by přísahala, že párkrát zahlédla (bylo to třeba zrovna když Jákel stál před senátorem, lomil rukama a vykládal své lži), jako by chtěl něco říct, ovšem pouze naprázdno pohnul rty a dál zachovával mlčení. Yalene se vedle něho snažila uhrát kamennou tvář, přesto však párkrát nahodila překvapený výraz.

Znovu viděli, jak Sara a Sin Theresias Quintuse přesvědčují, aby žádné kameny nevyráběl, on je však neposlouchal. Viděli, jak zmanipulovaný Jákel spěchá do senátu, jak mu senátor věří a posílá Theresiase na vyšetření, a ten své poslání vyloží jako vraždu svého dávného přítele. Stáli i u toho, když senátor oznámil konec Bratrstev a Sesterstev Síly, u toho, když Har Septimus rozhněvaně vtrhl do senátu, i jak tajemný Gold Lord uložil Theresiasovi kameny a sám si vzal zlatý krystamen.

Reese i Tomovi to přišlo jako věčnost, než Gold Lord nezmizel z potemnělého pokoje, nezačala vát silná vichřice a znovu se spolu s Yalene a Wytem nezjevili uprostřed Hlavního velitelství Teafortu. Vzrušený šum ajťáků, kteří si zjevně do té doby cosi tlumeně štěbetali, okamžitě ustal.

I přesto však nebylo na můstku ticho. Z ovládacího panelu se za hlasitého praskání nepravidetelně ozývalo: „Haló, haló, Har Wyn volá Teafort."

Reese zamrazilo. Ledový hlas si nikdy s nikým nemohla splést. Pustila se Tomovy ruky a podívala se na velitele řádů.

Přestože projekce Srdce lesa skončila, Wyt a Yalene se dál drželi za ruce a nepřítomně hleděli před sebe. První se probrala Yalene, když se jí Tom nemotorně vysvobodil ze sevření, a Wyt hned po ní, jakmile si hlasitě odkašlala.

Har Wyt nabral zpět ztracené sebevědomí, došel k panelu a štěkl: „Co chceš?"

„Zanedlouho bude Delorden na dostřel, bratře. Nabíjej celové dělo –"

„Zapomeň na to," osopil se na ni Wyt a nahrbil se. „Útok se ruší."

Reese se vzrušeně podívala na Toma a ten jí pohled oplatil.

Z malého reproduktoru se chvíli nic neozývalo. Wynino zvolání pak působilo jako blesk z čistého nebe: „Jak jako ruší?!"

„Prostě se ruší!" odvětil nakvašeně Wyt. „Odvolej jednotky a stáhni je do Teafortu."

To byla ovšem jeho osudová chyba.

Har Wyn po bratrově prohlášení začala křičet jako pominutá. Reese musela žasnout nad její obdivuhodnou slovní zásobou nadávek, za kterou by se nemusel stydět ani Kyle. Wyt jí věnoval pouze několik okamžiků, než se obrátil na Yalene. „Očekávám totéž, Yale. Navrhuji mírové zasedání na Crystalienu. Kontaktoval bych Unii, ale přeci jenom s ní máš lepší vztah, než kdy nějaký Silord měl..."

„Dobře," souhlasila škrobeně Yalene, chvíli cosi drmolila s prstem na uchu a pak se podívala na Reese a Toma. „No? Na co čekáte?"

„Hned," odvětil Tom a směrem k Har Wytovi, který se je měřil s povytaženým obočím, se zeptal: „Promiňte, ale nemohl byste udělat menší sken momentálního loďstva v okolí?"