KRYSTAMEN - Počátek osudu

Kapitola 20. Hloubka

Uragán nebyl nijak nádhernou lodí.

Reese opatrně našlapovala po kovové podlaze, která se co chvíli kývala a vrzala, a modlila se, aby to pod ní neprasklo. Snad nikdy nečištěné stěny budily dojem, jako by se každou chvíli měly sesypat, a po podlaze se válely různé plechovky či kutilské náčiní. Kyle, pořád lehce podrážděný, zahnul levou chodbou a za chvíli byl v trapu, takže Reese s Tomem zůstali napospas mušímu stvoření a robotovi, který, jak se zdálo, stále nedokázal překousnout, že jeho pán už není na lodi kapitánem.

„Pojďte za mnou," zapištěl Qirgly, zamával na dva nové pasažéry svou tříprstou rukou a vyrazil chodbou vpřed. Roland si mechanicky odfrkl a vydal se za Kylem.

Qirgly ukázal Tomovi a Reese malou kajutu s dvoulůžkovou palandou zabudovanou ve stěně, jedním kulatým okénkem a malým stolkem. „Tady teď budete spát. A nezlobte se na Kylea, já vím, je to hrozný paličák, ale on to překoná, vím, že jste tohle vyhráli v čestné partii," pištěl dál Qirgly. „Nuže, jaká bude první zastávka?"

Tom vrhl po Reese stístěný pohled. „Ještě není přesně určená. Prostě leťte, ať nevzbudíme přílišnou pozornost."

Qirgly přikývl, zasalutoval a odešel.

Reese si vyčerpaně sedla na postel a poznamenala: „Řeknu ti, byla to teda jízda."

„Jo. Jo, to byla," přitakal Tom a posadil se vedle Reese. Chvíli tak seděli mlčky, než Tom znovu promluvil: „Ty, hele, Reese... Je načase se zbavit našich plášťů."

„Cože?" vytrhla se Reese ze soustředění. „Ach, no jasně. Mělo nás to napadnout dřív," načež se svlékla ze svého bílého silordského pláště.

Tom následoval jejího příkladu a zbavil se černého pláště Strážců světla. Vzal ten Reesin, vyšel z kajuty a oba nacpal do nejbližšího volného výklenku. Tím jako by definitivně symbolicky završili jejich útěk.

V tom okamžiku měli Tom i Reese pocit, že jejich svitoseče na chvíli zavibrovaly, ale to přešlo stejně rychle, jako přišlo, a tak to nechali bez povšimnutí. Tom se vrátil do kajuty a zavřel kovové dveře.

„Nebude vadit, když si na chvíli zdřímnu?" zeptala se Reese. „Jsem hrozně unavená."

Tom mávl rukou. „Jasně že ne."

„Jen si sundám ten náh..." začala Reese, načež ze svého krku sejmula svou zlatou polovinu zlatého krytamenu – a přesně v tom okamžiku jí slovo zamrzlo na rtech, zavřela oči a bezvládně se sesula na postel.

„Reese?!" zvolal Tom a zvedl jí hlavu. Dýchala, nahmatal pravidelný tep. Zamračil se, ale stejně na nic nepřišel, a tak jí uložil na postel a tavij, který jí vypadl z rukou a spadl na podlahu, zvedl ze země a dal na stolek. Pokrčil rameny, potichu vyšel z pokoje a zavřel dveře.

Když kráčel chodbou, loď sebou mírně škubla, načež se ozval zvuk trysek a Uragán vzlétl. Tom chvíli sledoval z okénka, jak loď opouští smrdutou planetu Her-Ger a dostává se do vesmíru, než se vydal dál.

***

Chvíli bloudil (ale aspoň našel záchody), než se dostal do širší místnosti, kterou identifikoval jako společenskou. Nacházel se tam veliký kulatý stůl, kde zrovna Qirgly s Rolandem hráli jakousi hru (Tom by přísahal, že kemäng), jakýsi zastaralý jukebox a minibar.

„Za Kylem je to tamhle?" zeptal se Tom a ukázal na dveře naproti sobě. Qirgly na chvíli přestal roztodivně chmatat sosákem po ničem a přikývl, Roland přitakal tichým robotickým zamručením.