KRYSTAMEN - Počátek osudu

Kapitola 32. Výstraha

Reese se křečovitě držela opěradel sedačky, zatímco nepředstavitelnou rychlostí prolétávali hyperprostorem. Tom mhouřil oči na přední sklo a úzkostlivě kontrolovat displej; oba se bořili do svých míst tak, že měli pocit, jako by každou chvíli měli sedačkou prolétnout vzad.

Tentokrát trval skok o trochu déle, než byli zvyklí. Během něho neprohodili jediného slova – obrovský tlak jim ani nedovolil otevřít ústa.

Po pár minutách konečně vylétli z hyperprostoru a ke své úlevě spatřili kousek od modulu menší planetu laděnou do bílé barvy.

„Zvládli jsme to," vydechla Reese a poposedla si.

„Divnýho týpka, co vyvrátil strom, jo," souhlasil Tom. „Spíš se děsím našeho přistání."

Začal mačkat na displeji u ovládacího panelu, brblal nadávky a rozčiloval se nad chaosem všech funkcí, co modul má. Nakonec však našel hledanou složku a se zájmem si ji prohlédl; pak si odfrkl a unaveně se opřel o sedadlo.

„Špatné zprávy?" optala Reese a shýbla se k displeji.

„Mám moc málo paliva k tomu, abychom prolétli atmosférou Crystalienu a bezpečně přistáli," vysvětloval Tom. „Musíme to udělat jinak."

„A jak?"

Tom si zamnul bradu a prohlásil: „Pokud se dostaneme do gravitačního působení planety, můžeme vypnout motory. A až se přiblížíme k zemi, zase je aktivujeme a úspěšně přistaneme. Teda, možná," dodal.

„Moment," zakabonila se Reese, „ty chceš prolétnout atmosférou volným pádem?!"

„Lepší řešení mě nenapadá," pokrčil rameny Tom. „Sice bychom ještě mohli vyslat nouzové souřadnice, aby nás někdo čapl a dovezl na planetu, ale to by zase trvalo šíleně dlouho. Navíc bychom za to museli platit a my, jak možná víš, žádné peníze nemáme."

„Ale volný pád..." řekla Reese pochybovačně.

„Reese. Utekli jsme z jeskyně lidožravých pavouků, dvakrát jsme zdrhli řádům, úspěšně jsme prošli šíleným bludištěm a ulétli praštěnýmu týpkovi, co zničil celý ostrov, a všechno jsme přežili. A ty řešíš volný pád?" zasmál se Tom.

„Máš pravdu," vzdychla Reese. „Tak prosím."

Tom namačkal do navigace ‚Sheer City – Hlavní galaktické muzeum', zmáčkl pár knoflíků nad svou hlavou a chopil se volantu. Modul se přiblížil k planetě, a když byl tak blízko, že přes malá okénka nešlo vidět nic kromě ní, Tom stiskl největší červenou páčku u volantu. „Děj se vůle boží," prohlásil.

Chvíli se nedělo nic. Modul vypadal, jako by setrval na místě, ovšem po chvíli se začal přibližovat ke Crystalienu a čím více se blížil, tím větší rychlost nabíral.

„Tome?" vyjekla hystericky Reese zrovna ve chvíli, kdy modul vstoupil do atmosféry.

Oba na to později vzpomínali jako na jeden z nejšílenějších zážitků, které prožili. Modul se řítil k zemi rychlostí blesku, okolí v oknech se míhalo tak rychle, že ho pouhým okem nešlo zahlédnout, a oba vnímali pouze onen tísnivý tlak, hukot a křik toho druhého.

Reese se přinutila otočit hlavou a spatřila střechu obrovského mrakodrapu.

„TOME!" ječela. „UŽ BYCHOM MOŽNÁ MĚLI PŘISTÁT, NEMYSLÍŠ?!"

Tom rychle znovu zmáčkl velkou červenou páčku, displej se rozsvítil a on prudce trhl volantem nahoru. Modul se hned podvolil novému vedení a s velkým trhnutím se jen o vlásek vyhnul tvrdé srážce s betonovou zemí. Tom prudce oddechoval a neobratně a s velkými obtížemi přistál na zemi. Z navigace se ozval líný ženský hlas: „A jste v cíli."