KRYSTAMEN - Počátek osudu

Kapitola 29. Zde úřaduje král

Roland nervózně posedával na místě kopilota a v pravidelných intervalech si vyměňoval znepokojené pohledy s Qirglym, který visel na předním skle jako přisávací hračka pro děti. Oba dva nenápadně pokukovali po Kyleovi, který pilotoval Uragán s takovou naštvanou vervou, až se báli, že se úmyslně srazí s asteroidem, jen aby uvolnil vztek.

Už nejmíň půl druhé hodiny nikdo z nich nepromluvil. Nebylo co říkat. Oba věděli, proč je Kyle tak nakvašený. Vypadalo to, jako by někdo naschvál vybral úkryty krystamenů tak, aby ho co nejvíc naštval. Nejdřív ta pavoučí jeskyně, a teď tohle. Queen.

Kyle trhl ovládáním doprava úplně v té nejposlednější chvíli předtím, než do nich stačil narazit jakýsi úlomek vesmírného svinstva. Roland i Qirgly se divoce zakymáceli, ale jinak nehnuli ani brvou, jen si vyměnili další pohled. Kyle dál nabroušeně koukal přímo před sebe a pravou rukou si neklidně pohrával s páčkou od rádia. Čas od času se z palubní desky ozval nesouvislý útržek nějaké písničky; to pak Kyle pokaždé zkřivil obličej, vypnul ji a dalších pár minut to vypadalo, že mu obočí srostlo dohromady.

Nakonec ticho prolomil Qirgly, protože už to jednoduše nevydržel. „Jak je vlastně najdeme?" nadhodil poněkud hlasitěji, než měl původně v úmyslu. Ta slova se ve stísněném tichu nepřirozeně rozlehla.

Kyle chvíli nevykazoval žádnou známku toho, že by ho slyšel nebo měl v úmyslu reagovat. Pak pomalu a neochotně pustil ovládání rádia a povysunul šuplík nad svojí hlavou. Vytáhl z něj jakýsi papírek a nedbale ho hodil Rolandovi, který ho pak musel chvilku lovit pod palubní deskou.

Byla to vizitka, křiklavě oranžová se zářivě modrým nápisem vyvedeným v nechutně okázalém písmu přeplácaném kudrlinkami.

Sháníte poctivou službu, schopnou za rozumnou sumičku získat či prodat naprosto cokoli?

Jsme vaši lidé!

Pod tím byly tučně napsané kontaktní údaje na hologram, hlasový přenos, a dokonce i adresa jakési ‚kamenné prodejny' na planetě Wygo, označené v navigaci jen pár soustav od nich.

„Jsou to ilegální pašeráci," podivil se Roland. „Proč tohle píšou na vizitku? Může se to dostat do ruky komukoliv."

Kyle nevypadal, že by byl ochotný odpovídat, ale překonal se. „Jsou pojištění. Na všechno mají systémy, který prověří tvoji identitu, minulost... Pustí tě dál, až když si několika různými způsoby ověří, že to poslední, co bys udělal, je běžet za Galaktickou policií a všechno jim vyžvanit jako poslušný pejsek. Dokonce ani ta prodejna nenabízí opravdový zboží. Jenom tě přesměrujou na nějakou putovní pobočku, kde bude těžší tě vyhmátnout."

„Jak tohle všechno víš?" zajímal se Qirgly.

Kyle znovu trhl volantem. „Jsem vyděděnec, hazardní hráč, lupič a pašerák. Jasně že mám svý zdroje. Tolik let se mi dařilo před ním zdrhat a teď mu jdu rovnou do náruče."

Roland s Qirglym se po sobě zase podívali. Cestovali s Kylem prakticky od začátku, ale nikdy nenabyli pocitu, že by o něm věděli všechno. Nejspíš to ani nebylo možné.

Zbytek cesty přečkali opět v napjatém mlčení. Qirgly převážně jenom těkal pohledem z Rolanda na Kylea, na fotografii s jeho sestrou a zase zpátky. Kyle všechno kolem okázale ignoroval.

Cesta k planetě Wygo se zdála být nekonečná, přestože už to nebylo nijak zvlášť daleko. Když se před nimi konečně objevila mrňavá, snadno přehlédnutelná planetka posetá vesnicemi a městy jako puntíkovaný míč, Roland s Qirglym si bezděčně oddechli. Atmosféra v kokpitu už vážně potřebovala trochu vyvětrat.