KRYSTAMEN - Počátek osudu

Prolog

„Očekávat vás je asi zcela nadlidský úkon, že ano?" povzdychl si Per-Sin Farrel a propletl prsty. Pohledem si změřil starce před sebou a jasně mu dal najevo svou nedůvěřivost afektovaným povzdechnutím.

„To mě nečekáte nikdy," poznamenal se širokým úsměvem stařec a svým výrazem na pár chvil připomínal žábu. „Ještě chvíli a budu si vaši nepozornost brát osobně."

Ten starý muž se jmenoval War Mid-Zel, nebo alespoň tak se mu říkalo všude po Galaxii. Šířilo se oněm spousty a spousty fám, a kdyby jen polovina z nich byla pravda, War Mid-Zel byl nebyl ani trochu ten naivní křehký mistr, za kterého se vydával. Nikdo nevěděl, jak je starý, odkud přišel, co přesně chce. Jisté bylo, že prostě se jen tak zjevuje ve správný čas na správném místě, rozdává vychytralé rady všem, co je chtějí slyšet, i těm, co o ně nemají sebemenší zájem. Nebylo zřejmé, zdali auru moudrého mudrce okolo šíří záměrně, nicméně vskutku se mu to dařilo. I vzhledem jako by vypadl z nějaké pohádky: War Mid-Zel byl malé postavy zahalené do šedého pláště s velkým hrbem a širokou, věčně rozesmátou hlavou. V obličeji byl přívětivý a laskavý, přestože jeho oči vždycky prozrazovaly neutuchající bystrost a ostražitost. Vrásky měl tak husté, že si ho ani bez nich nikdo nedokázal představit. Vlasů mu rostlo poskrovnu, bílé byly jako sníh, ale ty stejně War Mid-Zel raději schovával pod věčně nasazenou kapucí. Opíral se o dlouhou hůl, která připomínala pradávné hole pastevců ovcí. Jediné, co kazilo jeho jaksi pohádkový vzhled, byla šedá trubka na palec široká a stopu dlouhá připnutá k opasku.

Stál v široké místnosti se třinácti křesly a třinácti dalšími tvory. Křesla byla vyrovnána do kruhu podél stěn, takže vytvářela mezi sebou prostorné kruhovité prostranství. Stěny sahaly velice vysoko, sbíhaly se do jednoho bodu přímo naproti středu podlahy, odkud visel nádherně vyhotovený křišťálový lustr. Křeslo nacházející se přímo naproti dvoukřídlým vstupním dveřím spočívalo na dvouschodovém stupínku.

Tato místnost sloužila jako zasedací pokoj Rady Sinů v obrovském křižníku řádu Strážců světla, či snad jinak zvaných Delordů chcete-li, kterému se říkalo Delorden. Tato Rada měla za úkol, aby Řád správně fungoval, a zasedali v něm jen ti nejlepší z nejlepších – nebo alespoň tak se to povídalo, i když úroveň Rady od založení Řádu značně poklesla. Nejvyšší z nich, svrchovaný velitel řádu Strážců světla, se honosil titulem ‚Per-Sin' a na důkaz svého postavení nosil zlatě potahovanou čelenku s malým svítivým jasně černým oblázkem uprostřed. Kolem toho kamene se povídalo mnoho legend.

Pokoj Rady se zdál plný. Každé křeslo bylo obsazeno jedním z nervózních a zamračených Sinů, jako vždy oblečených do černých plášťů s rukojeťmi svitosečů u opasků, kteří se snažili tvářit se děsně důležitě. Per-Sin Farrel, sedící na onom vyvýšeném místě, shlížel na Wara Mid-Zela lehce podrážděně, ale s neskrývaným zájmem.

„Co chcete tentokrát?" rozpřáhl ruce po krátkém zaváhání.

War se opět žabovitě usmál, hluboce se uklonil a pravil: „Co se dávno tradovalo, svůj smysl dostalo, Per-Sine. Po létech a létech jsem objevil oba tavije."

Všichni Sinové jako na lusknutí prstů začali lapat po dechu a překvapivě poulit oči. Jeden mistr s rybí hlavou z planety Hoofee dokonce zvolal: „To snad ne!"

Per-Sin nehnul ani brvou. „Chcete mi říct, že ta legenda je skutečně pravdivá? Že existují tavijové, výjimeční lidé či jiné další bytosti, kteří dokážou zažehnat věčný rozpor mezi Strážci světla a Řádem Osmi?"

„Přesně tak. Nezapomeňte, že podle legendy mají také najít všechny krystameny," připomněl laskavě War Mid-Zel.

Slovo ‚krystameny' bůhvíproč způsobilo další značný rozruch. Sinové začali vzrušeně brebentit, naklánět se a házet podezřívavé pohledy.

„Hmm," zamumlal Per-Sin a přimhouřil oči. „Nuže, Ware, jaká je Vaše rada?"

„Najděte je," odvětil prostě stařec. „Najděte je dříve než Řád Osmi. Nacházejí se na Goornu."

Per-Sin Farrel zamnul ruce a dále ignoroval všeobecný rozruch u svých kolegů. „Dobrá, fajn. Vyšleme na Goorne vojáka, aby tavije našel a přivedl. Jak je ale identifikujeme?"

„To je snad jasné, ne?" vyštěkla jedna ze Sinů, boubelatá žena s kudrnatými vlasy a podivně protáhlýma ušima. „Podle těch zlatých náhrdelníků."

War se znovu usmál a kývl hlavou. „Ano, máte pravdu, Sin Grimeldo. Tavijové budou mít na krku zlaté řetízky. Hledejte v Elderském údolí."

„Proč bychom vám měli věřit?" zvolal znenadání Farrel.

„Správná otázka je," odpověděl s ledovým klidem War Mid-Zel, „proč byste mi věřit neměli." Načež se obrátil, věnoval všem poslední úsměv podobný žábě a za doprovodu klepání hole o podlahu a vlátí šedého pláště zmizel za dvoukřídlými dveřmi.

Když se stařec vytratil, jeden ze Sinů sedící po Per-Sinově pravé ruce, vzrostlý muž s kaštanově hnědými vlasy a vousy, se optal: „Pane? Co budeme dělat?"

Farrel chviličku otálel, zatímco zbytek kolegia vzrušeně zatajil dech. „Pošlete na Goorne vojáka, Dacthene. Ať najde ty tavije a přivede sem."