KRYSTAMEN - Počátek osudu

Kapitola 19. Královská postupka

Chapadlová nestvůra rozdala mezi dva hráče dvacet osm karet (zbylé srovnala vedle sázek) a každému přisunula dva sloupečky hracích žetonů. Pak se odtáhla a založila si všech svých dvaadvacet chapadel, čímž jakožto suddzä (rozhodčí) dala najevo, že hra je připravená a hra už konečně může začít.

Oba hráči chmátli po kartách, pozorně si je prohlédli a srovnali v rukou. Kyle se zatvářil vítězoslavně a Reese by přísahala, že mu z úst uniklo tiché „Nemáš šanci, kluku." Přes Tomovo rameno si prohlédla jeho karty; na každé byl nějaký obrázek s runou, na některých se tkvěla i čísla.

„Jsou to dobré karty?" zašeptala směrem k Tomovi.

„Ne," odvětil Tom, přesto však vrhl po Kyleovi pohled, jako by dobré karty měl.

Kyle rozehrál hru vhozením karty doprostřed stolu, na které byla vyzobrazená mořská panna s runou připomínající hranaté písmeno D. Tom ještě nervózně čachroval s rozdanými kartami, než také jednu vyhodil a lízl si další z balíčku karet, které nebyly rozdány. Protihráč se zašklebil a před sebe vyložil tři karty.

„Hyötus," řekl. Dav, dosud tichý jako myška, zaburácel smíchy.

Tom přidal ke Kyleovým vyloženým kartám další s písmenem A v levém horním rohu se slovy: „Vërtare," a vyhodil další kartu na hromádku uprostřed herního stolu. Dav zmlkl.

„Co jste to zase řekli?" zašklebila se Reese, která těžkopádným slovům ani trochu nerozuměla.

„On mi vyhlásil útok," odvětil Tom, „a já ho neutralizoval."

Reese sice dál netušila, o čem je řeč, ale doufala, že jim to pomůže ve vítězství.

Tom nervózně těkal pohledem po svých třinácti kartách v rukou, a i přes všechny zkušenosti, které ve hraní hazardního kemängu nasbíral na Goornu, ani za boha nemohl vymyslet žádnou taktiku. Měl tam píliš mnoho číselných karet, které jsou v podstatě k ničemu.

Rozhodl se zariskovat a doprostřed stolu přisunul oba sloupečky svých hracích žetonů.

„Elä-Hyötus."

Řečený Kyle se rozesmál a nervózní dav s ním. „Nezdáš se, chlapče. Ale, inu, když chce někdo přijít o velmi cenný majetek..." načež i on přisunul své sloupečky hracích žetonů a prohlásil: „Assën."

Všechni ufoni v hospodě se po sobě začali dívat a brebentit ve svých – pro oba návštěvníky z Goornu zcela neznámých – jazycích.

Reese se zamračila. „Cos – cos to udělal?"

„Vsadil všechno," odvětil Tom. „Jinak řečeno, nemáme žádnou únikovou cestu. Teď hrajeme pro vítězství."

Reese se odtáhla, mírně poděšena, ale s neskrývaným zájem po tom, co se bude dít dál.

Další tři kola nebyla nijak zvlášť zajímavá, jen Kyle se nějak podezřele rychle zbavoval svých karet za doprovodu úšklebku, který se Reese ani trošku nelíbil. Vykládal karty před sebe, vyhazoval a zase si lízal, až ve čtvrtém kole mu zbyly jen dvě jediné. Zato Tom jich měl v ruce ještě pořád deset a lízal si pro další, zrovna když si Kyle s těmi svými vyzývavě pohrával, jako by říkal ‚Ani to nezkoušej, nemá to sebemenší cenu...'.

Tom si prohlédl, co mu přišlo do rukou – zlaté eso (prémiová karta) – a když si ho založil k ostatním, rozšířily se mu oči a poprvé za celou hru se spokojeně usmál.