Never be alone |S.M.|

M&G

Stojím před Ziggo domem a jsem nervózní. Dost nervózní. V hlavě mám spoustu otázek, na které potřebuji hned teď odpověď. Hlavně mě zajímá, jestli si mě bude pamatovat. Ale on určitě potkal tolik fanynek, že si sotva bude pamatovat mě. Kolem se mezitím shromažďují lidi, kteří jdou taky na M&G. Po chvíli si nás vyzvedne nějaký organizátor a jde s námi do haly.

Náhle se ocitáme v části haly, kde mají zřejmě šatny a je tu i nějaký sklad, možná tu mají repráky, kabely a světla. Organizátor s námi zabočí hned do prvních dveří, kde jsou sedačky pro všechny účastníky M&G. Je to tu jako v čekárně u doktora, jenom mnohem příjemnější. Všimla jsem si dveří, za kterými bude určitě on. Byl tak blízko, ale v letadle jsem mu byla blíž. Dotýkala jsem se ho a bavila se s ním. To asi žádná holka tady z místnosti nemohla zažít. Z mých myšlenek mě probudil hlas organizátora.

,,Dobrý den, vítám vás všechny na M&G se Shawnem Mendesem. Jmenuju se Paul a musím vám sdělit pár důležitých informací. Za těmito dveřmi je Shawn, který se na vás všechny samozřejmě moc těší. Má to ale nějaká pravidla. Za prvé- nesmíte použít na fotografování svůj vlastní mobil. Budete mít fotku přímo od fotografa. Za druhé- Shawn se rozhodl s vámi tentokrát strávit víc času, proto si můžete vyfotit víc póz a můžete si i chvíli povídat. No a za třetí- pokud bude Shawn chtít, může poprosit fotografa, aby opustil místnost a vy měli soukromí. Chci vás ovšem upozornit, že se to často nestává, ale Shawn si to pro tentokrát zvolil sám. Tak, teď postupně budu volat jména lidí, kteří půjdou za Shawnem. Amy Brown!"

Když Paul volal první dívku, popadla mě hrozná nervozita. Amy Brown rychle odcupitala ke dveřím a s nádechem je otevřela. Potom v nich zmizela a my ostatní jsme čekali. Prohlížela jsem si všechny, kteří tu jsou- je nás tu asi 30 a většina jsou samozřejmě holky. Jsou tu 3 kluci a jedna maminka s roztomilou dcerkou, které mohlo být tak sedm let. Líbí se mi, že Shawna neposlouchají jenom holky, což by většina lidí očekávala.

,,Tony Blair a Mary Blair" ozval se Paul a ze svých židlí se zvedla maminka s dcerou. Holčička začala ve dveřích radostně skákat a my ostatní jsme se tomu zasmáli. Potom spolu zmizely ve dveřích a nastalo zase to ticho, ze kterého byla cítit nervozita. Jedna holka vedle mě se hrozně klepala, mně se svíral žaludek. Je to jako když čekáte na výsledek důležité zkoušky ve škole. Ale tohle je daleko příjemnější, protože za těmi dveřmi na vás nečeká nepříjemný učitel, ale váš idol, vzor. Vaše inspirace a člověk, ke kterému cítíte zvláštní pouto, i když ho neznáte.

,,Mia Rose McDermott!" Zvolal Paul po dlouhé době a já okamžitě vystřelila ze židle. Chtěla jsem tam už být. Jenom on, já a fotograf. S velkým nádechem jsem otevřela dveře a naproti mně seděl na sedačce Shawn v černých kalhotech a červené košili. Pro tyhle košile mám obzvlášť slabost. Zvedl se ze sedačky a šel mě obejmout. Silně mě stiskl k sobě a já cítila tu jeho nádhernou vůni. V tu chvíli jsem nepřemýšlela. Jen já a on. Když se po hodně dlouhé době odtáhl a podíval se na mě, řekl:

,,Těšil jsem se na tebe, rajčátko." A já opět nahodila barvu. Začal se smát a já musela taky.

,,Takže si mě pamatuješ?" Zaptala jsem se udiveně.

,,Jak by ne, nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by se tak moc červenal, na to nejde zapomenout." Řekl a opět jsme se zasmáli.

,,Tak, Mio. Máš nějakou představu o tom, jaký chceš fotky? Můžeme si udělat tři fotky, tak to promysli" řekl a mrkl na mě. Myslela jsem, že se roztaju jako zmrzlina na slunci.

,,Vlastně jsem o tom nepřemýšlela, stejně na všech fotkách budu vypadat příšerně a budu rudá jak rajče a..."

,,Proč bys tam měla vypadat příšerně? To já ti tu fotku budu kazit. Mimochodem, ty modrý šaty ti moc sluší." Upřel na mě své krásné oči, ve kterých mu zářily jiskřičky. Mně se podlomila kolena a trochu jsem zakolísala. Tohle už na mě bylo asi moc.

,,Shawne, prostě si mě nějak na ty fotky uchystej, stačí mi, když se chytneme za ruce nebo tak."

,,Dobrá, tak první fotku uděláme, že se držíme za ruce, na druhé tě zezadu obejmu a na třetí budeme improvizovat jo?" Přednesl mi svůj nápad a já jsem souhlasila.

Když jsme fotili první fotku, sáhl na mou ruku a svým palcem mi pohladil její hřbet. Tohle jsem nikdy nezažila, ale moc se mi to líbí. Je to hezký pocit. Stoupli jsme si vedle sebe a fotograf měl první fotku hotovou. Při druhé fotce si Shawn podle domluvy stoupl za mě a objal mě zezadu. "Cvak" ozvalo se od foťáku a my jsme se se Shawnem na sebe podívali a začali se smát jako blázni. Nevím, co nás tak rozesmálo, ale v Shawnově pohledu bylo něco komického a já mám nakažlivý smích, proto se asi Shawn začal smát taky. "Cvak" ozvalo se znovu- tentokrát nečekaně a my jsme se se Shawnem přestali smát.

,,Hej, co to bylo?" Zeptal se Shawn fotografa a on se smíchem odpověděl:

,,Chtěli jste mít improvizovanou fotku, ne?" A my přikývli a usmáli se na sebe.

Fotky byly super. Povedly se a byly celkem vtipné, protože Shawn je asi tak o kilometr větší než já. Měřím metr šedesát a on skoro metr devadesát. Když mě objímal zezadu, pocítila jsem teprve ten obrovský rozdíl mezi námi. Ale v jeho objetí jsem se cítila tak... bezpečně. No a třetí fotku asi ani nemusím komentovat. Přesto, že je to vyfoceno v ten nejméně očekávaný moment, se mi líbí asi nejvíc. Oba se tam smějeme a ta fotka je hrozně povedená. A mimochodem, na všech fotkách jsem samozřejmě úplně rudá.

,,Víš, že máme ještě možnost si popovídat sami?" Zeptal se mě nečekaně Shawn po shlédnutí našich fotek.

,,Vím, ale venku na tebe čeká ještě dalších asi dvacet pět lidí, tak tě nebudu zdržovat a..."

,,Počkej, tak si vezmi tuhle visačku a po koncertě za mnou prosím zajdi. Chtěl bych tě víc poznat, Mio." Řekl a mně poskočilo srdce radostí. Panebože, Shawn Mendes si se mnou chce o samotě povídat a víc mě poznat? Asi se mi to jenom zdá. Dal mi visačku kolem krku a já se na něj podívala pohledem vyjadřujícím něco mezi údivem a radostí.

,,No, jestli nechceš, já tě nutit nebudu." Zasmál se a já se zamilovala do toho jeho úsměvu.

,,Jasně že chci, jen mě to překvapilo."

,,Tak jo, domluveno. Po koncertě jdi k mé šatně, ta je tady za rohem, takže snad trefíš. Tu visačku ukaž tomu chlápkovi co to tu bude hlídat. On tě pustí a já už na tebe budu čekat."

Přikývla jsem a šla si k fotografovi pro fotky, které mi vytiskl a Shawn mi je všechny zezadu podepsal. Potom ke mně přišel a pevně mně objal. Já jsem mu objetí opětovala a do toho jsem zašeptala:

,,Děkuji ti za všechno."

Cestou ke dveřím jsem se na něj ještě otočila a pěkně s úsměvem na tváři mu zamávala.

,,Zlom vaz, určitě budeš skvělej jako vždy!"

,,Děkuju budu se snažit ze sebe vydat všechno." Řekl a taky mi zamával na rozloučenou.

Když jsem vyšla ze dveří, cítila jsem se zvláštně. Byla jsem neskutečně šťastná. Tohle jsem si vždy jenom představovala a teď se to děje!
A teď už mě konečně čeká můj dlouho vysněný moment- koncert.

_______________________________________

Děkuji za podporu a budu ráda, když budete sdílet dál❤

Anet