Never be alone |S.M.|

Tokio

O dva a půl měsíce později

Máme za sebou už 12 koncertů a do konce festivalového turné zbývají už jenom 4 zastávky. Hrozně rychle to uteklo. Shawn mi samozřejmě nabídl, že mohu být vokalistkou i na jeho vlastním turné, které plánuje za dva roky poté, co vydá své nové album. Moc si vážím jeho nabídky, ale chtěla bych po konci turné vyzkoušet něco vlastního. Mít svojí vlastní tvorbu. Jít svou vlastní cestou. Ze začátku mi asi bude muset někdo s písněmi pomáhat, protože jsem ještě nikdy písničku sama nenapsala a jestli mám s něčím udělat díru do světa, musí to stát za to. Napadlo mě, že bych mohla poprosit Shawna. Jemu snad nikdy nedojdou nápady na nové a krásné písně. Z Island Records mi radili, abychom se Shawnem nazpívali nějaký duet, že by to byl skvělý marketingový tah. To jsem ale odmítla, protože chci do světa prorazit sama za sebe a ne kvůli Shawnovi.

Právě jsme v Tokiu. Nikdy jsem nebyla v divnějším městě. Najdete tu absolutně všechno. Od bizarních jídel, totálně neposlouchatelné hudby, tisíců lidí všude kolem, podivných obchodů se suvenýry, které absolutně nedávají smysl až po podnik, kde vám ryby okusují nohy. Prý je to "převratná" novinka v kosmetice.

Všichni zrovna sedíme v restauraci uprostřed centra města, kde nemají ani slovo anglicky. Všude je jen to jejich obrázkové písmo. Myslela jsem, že v té nejrušnější turistické oblasti by měli být připraveni na cizince. Evidentně jsem se mýlila. Tady je možné opravdu všechno.

,,Mio, už sis vybrala?" Zeptal se po chvíli Shawn. Na tváři měl pobavený úšklebek.

,,Vy něčemu z toho snad rozumíte?" Podívala jsem se na ostatní, kteří nad jídelním lístkem se smíchem kroutili hlavou. Na chviličku mě napadlo, jestli oni třeba už jejich písmo neumí, když už tu několikrát byli.

,,Neblázni, tohle bych se v životě nenaučil, ani kdybych chtěl." Odpověděl mi Zubin.

,,Tak to si myslím, že jsme na tom všichni úplně stejně." Odvětil Andrew.

,,Jestli chcete, půjdu za obsluhou a zkusím, jestli alespoň oni neumí trochu anglicky. Jinak to dopadne tak, že ukážeme na něco náhodně v jídelním lístku. To by mohla být docela zábava, nemyslíte?" Shawn si z toho dělal sice srandu, ale mě to moc vtipné nepřišlo. Měla jsem velký hlad, moje břicho se už ozývalo.

,,Nemrač se lásko, nesluší ti to." Naklonil se ke mě Shawn a dal mi pusu do vlasů.

,,Mám hlad a je to tady ujetý, to je všechno." Zasmáli jsme se a políbili se.

,,Ježiš, nechte si to na pokoj vy hrdličky, my jsme tady taky." Řekl naoko znechuceně Mike. Ze začátku měl se mnou pořád nějaké problémy, ale potom jsem ho začala ignorovat a on mě časem začal brát jako člena party. Za to jsem byla ráda, se všemi jsem skvěle vycházela, což bylo při tom neustálém cestování hodně důležité.

,,Jasně, sorry brácho." Shawn se na mě usmál a pohladil mě po ruce. Poté se zvedl a šel se zeptat číšnice, která zrovna obsluhovala lidi vedle u stolu.

,,Mio, dneska má Shawn rozhovor pro japonskou televizi. Jelikož už dlouho žádný rozhovor nedělal, předpokládám, že se ho zeptají na váš vztah. Jen jsem chtěl, abyste to se Shawnem v soukromí probrali. Myslím, že už je čas. Nechcete přece, aby to fanoušci zjistili nějakým skandálním způsobem." Navrhl mi Andrew.

O našem vztahu se v médiích neustále spekulovalo, ale pořád jsme se neodhodlali ho potvrdit. Už asi bylo opravdu na čase.

,,Dobře, promluvím s ním." Slíbila jsem mu.

Když se Shawn vrátil ke stolu, bylo na něm vidět, že neuspěl.

,,Tak, vážení, budeme si muset opravdu vybrat náhodně. Nikdo z nich tady neumí ani slovo anglicky." Bylo na něm vidět, že se snažil. Povzbudivě jsem se na něj usmála a řekla jsem mu, že to nevadí.

Všichni jsme si tedy vybrali tím způsobem, že jsme zavřeli oči a na něco na jídelním lístku ukázali.
O pár minut později nám všem přinesli naše objednávky. Mně na stole přistála nějaká zelená omáčka, ve které plavaly kusy syrového lososa. Rozhodla jsem se, že to nebudu odsuzovat dřív, než ochutnám. A to jsem udělala dobře. Bylo to naprosto výborné. Shawn měl to samé jako já a taky mu to hodně chutnalo. To se ale nedalo říct o Eddym a Zubinovi, kteří si objednali podivnou kaši, ve které bylo naházené snad všechno, co v kuchyni našli. Zřejmě nějaká japonská specialita.

Z restaurace jsme každý odcházel s jinými pocity. Zubin vypadal, že bude brzy zvracet, Andrew se asi stále rozmýšlel, jestli mu to chutnalo nebo ne a my se Shawnem jsme byli spokojení.

,,Tak co podnikneme teď?" Zeptala jsem se Shawna, když jsme přišli do našeho hotelového pokoje.

,,Dneska mám dělat rozhovor pro nějakou televizi, takže se asi půjdu převléknout a upravit." Jeho odpověď jsem předem znala, ale potřebovala jsem se dostat k tématu.

,,Měli bychom spolu něco probrat..."

_______________________________________

Ahoj,
ani nevíte, jak se cítím hrozně za to, že už měsíc nevyšla žádná kapitola. Jsem hrozná, já vím. Nebudu vám lhát, čas jsem měla, ale moc nevím, jak s příběhem pokračovat. Respektive nápad mám, ale není tam (zatím) žádná zápletka. Vtipné je, že konec pro tenhle příběh už vymyšlený mám 😅
Omlouvám se, snad mě chápete.

Udělala jsem alespoň kompletní korekci této ''knížky" takže snad už tam nebudou žádné chyby 😄

Užívejte si prázdniny! 😊❤

Anet