Never be alone |S.M.|

Co tu dělá on?

Na nic jsem se nezmohla. Dělala jsem, že ho neznám, ale ve tváři jsem byla červenější než rajče. Tiše si sedl vedle mě se sluchátky v uších a něco si pobrukoval. Nevšímal si mě. Já jsem se otočila směrem k oknu a rozdýchávala ten šok.
Panebože, vždyť on zrovna sedí vedle mě!! Můj idol, mám takový štěstí!

Po chvíli už mi přišlo trapné, jak na něj pořád ''nenápadně" zírám. Napadla mě jediná věc, kterou bych mohla upoutat jeho pozornost- jít na WC. Nesnáším záchody v letadle, ale tohle za to prostě stálo. Ten kluk musí alespoň zjistit, že existuju. Vstala jsem a otočila se čelem k němu aby pochopil, že chci projít. Vyndal si sluchátka z uší a podíval se na mě těma krásnýma hnědýma očima. Dokázala bych se v nich topit hodiny a hodiny. Potom tiše pronesl ,,promiň" a zvedl se taky, abych mohla projít. Zrovna v tu chvíli, kdy jsem kolem něj procházela a byli jsme od sebe asi 15 centimetrů, letadlo se zakymácelo a já ztratila rovnováhu a přepadla na něj. Stačil rychle zareagovat a chytl mě za ruku, abych nespadla. Omluvila jsem se mu a usmála se na něj. On svůj úsměv opětoval a pustil mě do uličky.
Na toaletě jsem přemýšlela, jak je to všechno možné. Letím do Amstru, kde má mít koncert a potkám ho v letadle. Jen tak, prostě tohle je osud. Musela jsem se nad svými představami pousmát, byly tak ubohé. Jak jsem si mohla myslet, že by se mezi námi něco mohlo stát? Teď, když se vrátím zpět na své místo, nechá mě zase projít a už si mě v životě nebude všímat. Budu opět jako vzduch...

______________________________________

Díky za hlasování a přečtení, neskutečně mě baví tenhle příběh psát❤  Doufám, že se vám líbí

Anet