Never be alone |S.M.|

Dej mi čas

,,Mio, tohle vyřešíme. Já potřebuju, abys mi už sto procentně potvrdila, že se mnou pojedeš. To je pořád ano, ne, ano, ne. Ty se snad snažíš z toho vykroutit nebo co..."

,,Ne, Shawne. Tak to není. Jenom se mi zdá, že ty to bereš moc jednoduše. Všechno se nějak zařídí, ale tak to není a ty to víš. Žijeme každý na jiné straně světa a já nemám peníze ani čas na nějaké lítání do Ameriky a zpět. Chodím do školy, mám svůj vlastní život a nemůžu se prostě jen tak sebrat a odletět z domova od rodičů. Tohle si musím promyslet a probrat to s rodiči. A to ti garantuju, že oni mě nikam nepustí. Takže se moc omlouvám Shawne, ale asi si budeš muset najít někoho jiného. Nejlépe z Kanady, aby to nebylo daleko. Děkuju ti moc za všechno, co jsi pro mě udělal. Ráda jsem se s tebou seznámila, jsi hrozně fajn člověk. Děkuju za tu nabídku, moc si jí vážím."

S těmito slovy jsem chtěla odejít z místnosti, ale něco mě zastavilo. Shawnova ruka se chytla té mé. V tu chvíli jako by mezi náma pulzovala elektřina. Podívala jsem se do jeho očí.

,,Nechoď." Skoro to zašeptal a díval se mi stále do očí. Trvalo to krátce, ale pro mě to byla věčnost. Mohla bych se v těch jeho karamelkách utápět napořád. Najednou pohledem sjel z očí na mé rty, které se jemně třásly. Viděla jsem, jak nervózně polkl. Poté se pohledem vrátil k mým očím a já pochopila, že žádá o svolení. Panebože, co mám dělat? Můj mozek mi říkal, abych to nedělala a odešla, ale moje srdce říkalo úplný opak. Chtělo, abych ho nechala. Tak jsem dala na svoje srdce a podívala se na jeho plné rty, které se pomalu ale jistě začaly přibližovat. Srdce mi bilo na poplach. Uvnitř mého těla se všechny orgány kroutily a já už to nemohla vydržet. Nakonec to byl on, kdo překonal tu tenkou mezeru mezi našimi rty.

Jeho rty byly krásně jemné, hebké a skvěle chutnaly. Musela jsem se kvůli našemu výškovému rozdílu postavit na špičky a Shawn se ke mně musel sklonit. Po chvilce si mě přitáhl blíž k sobě a užívali jsme si naší krásnou chvilku. Líbal dokonale. Za nedlouho mi došel vzduch a velice nerada jsem se od něj musela oddálit. Podívala jsem se do jeho očí a zjistila jsem, že se usmívá. Úsměv jsem mu oplatila.

,,Prosím Shawne, dej mi čas. Musím to všechno probrat s rodiči."

,,Dobře, ale ne, že mi dáš košem." Zasmál se a já s ním.

,,Zavolej mi, až budeš mít všechno rozhodnuté a zařízené." Řekl, naškrábal na papírek svoje telefonní číslo a podal mi ho.

,,Tak zatím ahoj, dám ti vědět." Rozloučila jsem se a odešla jsem z jeho šatny. Po cestě jsem přemýšlela o tom, co se stalo. Panebože!! Já jsem se s ním líbala! Teď už z toho vycouvnout opravdu nechci. Všechno záleží už jen na rodičích...

_______________________________________

Tak konečně se dočkali té pusy😄
Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila 😊❤

Anet