Never be alone |S.M.|

Ráno

(přečtěte si předchozí kapitolu, Wattpad neposílal oznámení)

Vzbudily mně sluneční paprsky, které se dostaly přes žaluzie. Zamžourala jsem a podívala jsem se kolem sebe. Byla jsem v nějakém pokoji a vůbec jsem nevěděla kde. Byl malý, útulný a moderně zařízený. Měla jsem naprosté okno o tom, co se včera stalo. Podle hrozné bolesti hlavy jsem ale usoudila, že jsem to asi trochu přepískla s pitím. Nikdy jsem neměla kocovinu a taky se mi nikdy nestalo, že bych si nic nepamatovala. Když jsem se chtěla pohnout, zjistila jsem, že mě něco svírá kolem pasu. Podívala jsem se pozorněji a zjistila, že to je Shawn. To by mě asi ani tolik nepřekvapilo, ale co mě opravdu zarazilo bylo to, že byl nahý. A já taky. Sakra...

Začala jsem si matně vzpomínat na noc. Spali jsme spolu. Přišla jsem s ním o panenství. Podívala jsem se na jeho spící obličej. Vypadal naprosto rozkošně. Pusu měl trochu rozevřenou, vlnité vlasy mu padaly do obličeje. Všimla jsem si, že mu na bradě raší vousy. Nechtěla jsem ho probudit, ale potřebovala jsem jít na záchod a zapít si prášek na bolest hlavy.

,,Shawne, vstávej." Zašeptala jsem mu do ucha. Jen s sebou jemně škubnul, ale neprobudil se.

,,Lásko, musíme vstát." Dala jsem mu pusu na čelo a on konečně otevřel ty svoje nádherný kukadla.

,,Dobré ráno, zlato." Řekl mi a pohladil mě po tváři.

,,Jsi v pořádku? Nebolí tě něco?"

Samozřejmě jsem věděla o čem mluví, ale měla jsem docela hravou náladu a tak jsem mu jen odpověděla:

,,Bolí mě hrozně hlava. Asi jsme to včera trochu přehnali s pitím. Vůbec nic si z večera nepamatuju. Naposledy to, že mi dost zachutnalo bílé víno. Pak už jenom černo." Zajímalo mě, jak bude reagovat na to, že si nepamatuju, jak jsme spolu spali.

,,Ty si nepamatuješ, co se včera stalo?" Vypadal docela zklamaně.
Jen jsem zavrtěla hlavou.

,,A chceš to vědět?"

,,Jasně že chci. Vážně by mě zajímalo, jak jsme se dostali do tohohle pokoje a proč jsme oba nazí." Baví mě si s ním hrát.

,,Myslím, že odpověď na otázku proč jsme oba nazí tě napadne." Řekne to trochu přiškrceným hlasem.

,,Bože, jasně že si pamatuju, co se stalo." Rozesmála jsem se a jeho nechápavý obličej byl v tu chvíli úplně k sežrání.

,,Tys to na mě celou tu dobu jenom hrála?" Zeptal se zmateně a já s úsměvem přikývla. Povalil mně na postel a začal mě lechtat na břiše.

,,Nech toho, prosím, potřebuju hrozně čůrat. Prosíííím." Ječela jsem.

,,To máš za to, že jsi si se mnou takhle blbě hrála." Lechtal mě dál a nevnímal moje prosby, aby přestal.

,,Prosím, udělám všechno." Byla jsem tak zoufalá, že jsem to myslela vážně.

,,Vážně všechno?"

,,Jo, všechno."

,,Tak v tom případě..." Než jsem se nadála, sáhl mi rychle mezi nohy.

,,Au!" Sykla jsem bolestí. Pořád to po včerejší noci trochu bolelo.

,,Promiň, pořád tě to bolí? Mohlo mě to napadnout, jsem blbej." Tvářil se provinile.

,,To je v pohodě, jen mě teď prosím nech jít na záchod a zapít si prášek na bolest." Oblékla jsem se, vzala si z nočního stolku mobil a šla na záchod. Na chodbě jsem ho zapla a vyskočilo na mně upozornění:

4 nepřijaté hovory - Charlotte

Než jsem si rozmyslela co dělám, už jsem vytáčela její číslo. Vážně by mě zajímalo, co dělala tak hrozně důležitého, že nepřišla.

,,Ahoj!" Ozvalo se po chvíli z mého mobilu. Zněla tak nějak...nadšeně?

,,Asi se na mě zlobíš, že jsem včera nepřišla na tu tvojí oslavu. Vážně se moc omlouvám, ale měla jsem k tomu důvod." Docela mě vytočilo, že mi nemohla napsat alespoň SMS, že nepřijde.

,,Tak to tedy doufám, že ten důvod byl dostatečně důležitý." Zněla jsem naštvaně a ani jsem se to nepokoušela skrývat.

,,Řeknu ti o tom později, ještě uvidím, jak se to všechno vyvine, ale určitě ti o tom brzy řeknu. Slibuju."

,,Taky jsi mi slíbila to, že přijdeš na tu oslavu a nakonec ses ani neobtěžovala poslat mi jednu jedinou blbou zprávu."

,,Vážně se moc moc omlouvám. Máš pravdu, alespoň zprávu jsem ti poslat mohla. Viděla jsem, kolikrát ses mi snažila dovolat, ale neměla jsem vůbec čas ti zavolat zpátky. Až se dozvíš ten důvod, určitě budeš nadšená stejně jako já."

Tak o tom rozhodně nepochybuju...

_______________________________________

Dnešní kapitola je celkem o ničem, ale potřebuju se dostat k tomu důležitému 😃

Děkuju moc za 10k přečtení, jste neskuteční❤
Když jsem tuhle ''knížku'' začala psát, netušila jsem, že by mohla někdy mít úspěch 🙏❤ byl to spíš takový pokus.
Chci vám moc moc moc poděkovat, že to čtete a píšete mi krásné komentáře ❤ moc si toho vážím.

Anet