Never be alone |S.M.|

Turné?

O dva měsíce později

Můj přestupní let z Japonska do New   Yorku měl zpoždění asi tři hodiny a já se modlila, abych stihla svůj první koncert. U Shawna jsem nakonec od naší zkoušky nebyla, nechtěla jsem ho otravovat, takže jsem letěla zpět domů do Anglie. Byla jsem nervózní, jako ještě nikdy. Ani když jsem poprvé potkala Shawna jsem v sobě neměla tolik strachu jako právě teď. Byl to strach z odmítnutí. Strach z toho, že se lidem nebudu líbit. Strach z toho, že si Shawn třeba najde nějakou novou vokalistku. Tenhle strach bude ale asi úplně zbytečný, jestli ten koncert nestihnu.

,,Sakra!" Už jsem se neudržela a vykřikla. Lidi se po mě ohlédli, ale nic neřekli. Nejspíš jim to zpoždění taky vadilo. Dívat se na hodinky bylo v této chvíli úplně zbytečné, stejně jsem věděla, že tam budu pozdě. Koncert začíná za 5 hodin. Doprčic, to nemůžu stihnout! Panikařila jsem jak malá. Shawn mi přes WhatsApp psal zprávy, že ten koncert zkusí nějak časově posunout, abych ho stihla. Myslím, že to ale nebude možné, protože je to festival a po něm vystupují další interpreti, takže to je kompletně v háji.

,,Vážení cestující, s lítostí vám oznamujeme, že náš let dorazí na letiště až za čtyři hodiny. Jak jistě víte, před odletem se vyskytly komplikace, které jsme se snažili co nejrychleji vyřešit. I přes toto zpoždění bychom vám chtěli nabídnout naše služby v podobě skvělého jídla a pití zde na palubě, či filmy v obrazovkách zabudovaných v sedačkách před vámi. Přejeme vám šťastný let." Ozývalo se z kabiny.

Jo, nějaký film mi na nervy určitě pomůže. Napsala jsem Shawnovi, že přiletím tak za čtyři hodiny. Potom mám hodinu na přesun z letiště na festival a ještě se musím převléknout do něčeho lepšího. Na sobě mám teď jenom moje oblíbené černé tepláky, které nosím na doma, a tričko Adidas. V tomhle nemůžu jít na pódium. Zvukovou zkoušku jsem nestihla, byla už před půl hodinou. Rozhodla jsem se přeci jenom si nějaký ten film pustit, třeba příjdu na jiné myšlenky. Po chvilce vybírání jsem si našla film Bohemian Rhapsody a pustila si ho. Ten děj mě tak unesl, že jsem opravdu zapomněla na to, že mám za hodinu a půl stát na pódiu. Queen jsem jako pravá Britka poslouchala už od malička a tak jsem byla zvědavá, jak se mi bude tenhle nový film líbit. Na konci jsem samozřejmě brečela, ale bylo mi úplně jedno, že mě někdo může vidět. Naučila jsem se, že za slzy by se člověk neměl stydět, ať je jejich příčinou cokoliv. Štěstí i smutek. Bolest i radost. O člověku to ve skutečnosti dokazuje, jaký opravdu je.

,,Dámy a pánové, budeme přistávat, zapněte si prosím vaše bezpečnostní pásy. Děkujeme." Opět se ozvalo z kabiny a všichni si oddechli. Moje hodinky ukazovaly, že mám něco málo přes hodinu. Shawnovi jsem dala vědět, že budeme přistávat, aby pro mě na letiště rychle někdo přijel.

Když jsem vystoupila z letadla, běžela jsem okamžitě k pasové kontrole, kde jsem si vyčkala frontu asi 10 minut a potom jsem sprintovala na terminál vyzvednout kufr. Ten jsem rychle popadla a jako blázen ho za sebou vláčela až k východu z terminálu. U východu na mě čekal Andrew s velkým černým autem. Letmo jsem ho pozdravila, kufr nacpala do auta a nasedla. Navigace ukazovala, že cesta k aréně kde se konal festival, měla trvat 40 minut. Koncert začínal za 49 minut. Tak teď se děj vůle Boží.

_______________________________________

Tak co, stihne to?😂
Snad se nová kapitola líbila😊

Přeji Vám všem krásné Vánoce🎄🎁

Děkuju za podporu❤
Anet