Never be alone |S.M.|

První koncert

Celou cestu jsem se klepala strachy. Andrew na přední sedačce něco nervózně ťukal na klávesnici v mobilu, asi psal Shawnovi, že nestíháme. Po cestě do centra New Yorku jsme stáli v koloně, což nás zdrželo o dalších 10 minut. Do chvíle, kdy jsem měla stát oblečená na pódiu a zpívat zbývalo bezmála 5 minut a my jsme pořád nebyli na místě. Smířila jsem se s tím, že to nemůžeme stihnout.

,,Obleč se tady v autě." Zničeho nic řekl Andrew.

,,Cože? Já mám ale oblečení v kufru a ten mám vzadu." Ukázala jsem směrem na kufr toho obrovského auta.

,,Tak tam asi budeš muset jít v tom, co máš teď na sobě."

,,To nejde, vždyť mám na sobě tepláky a triko na doma. Ani nejsem pořádně nalíčená a učesaná! Vypadám jak příšera." Ječela jsem jak nějaká hysterka.

,,Mio, upřímně, i když máš na sobě to, co máš, nevypadá to tak hrozně. Líčení neřeš, jenom si trochu pročísni vlasy. Stejně budeš vzadu, takže tě kamery zabírat nebudou."

,,Já mám ale se Shawnem zpívat Like to be you! Nemůžu si tam dopředu nakráčet takhle oblečená."

,,Klid, na to už jsem myslel. Před chvílí jsem Shawnovi napsal, aby Like to be you nehrál." Řekl uklidňujícím hlasem a já si oddychla. Ten chlap je fakt zázrak. Myslí úplně na všechno.

,,Andrew, děkuju moc. Jestli to ale vůbec stihneme." Opět mě přepadl strach.

,,Jsme tady!! Rychle! Vystupovat!" Zakřičel najednou řidič a já z auta vystoupila jako by do mě uhodilo.

,,O kufr se nestarejte, o ten se postarám já." Řekl řidič Andrewovi a ten se mnou běžel do zákulisí.

Běželi jsme nějakým zadním vchodem a já slyšela první tóny There's nothing holdin' me back a věděla jsem, že to je v háji. Shawn nastupoval na pódium.

,,Tak jo, plán je takový, že nastoupíš až po první písničce. Potom tam během potlesku přijdeš a všechno bude v pohodě, jo?"

,,Fajn, to je dobrý plán." Vydala jsem ze sebe při běhu.

,,Máš ještě tak dvě minuty čas, tady je šatna, takže se trochu uprav a jdi včas na pódium. Jde se tam tudy" Ukázal na velkou chodbu, odkud se rozléhaly tóny. Jo a zlom vaz." Řekl Andrew a obejmul mě.

,,Budeš skvělá." Dodal ještě.

,,Děkuju moc za všechno, Andrew."

Naběhla jsem do šatny, vzala si hřeben a rychle si pročesala vlasy. Řasenkou jsem se nezabývala, protože mám od přírody dlouhé řasy, tak jsem si jenom udělala hnědé stíny a už jsem musela běžet na stage.

Jestli jsem někdy v životě byla nervózní, tak oproti tomu, co jsem cítila teď, to nic nebylo. Můj první koncert v životě. O tomhle jsem tajně snila od malička. A teď je to tady.

Na pódium jsem vběhla během potlesku a klukům se evidentně ulevilo, že jsem tu. Viděla jsem, jak si oddechli. Zubin mě pozdravil zamáváním a Shawn se na mě zářivě usmál, ikdyž si nejsem jistá, jestli to bylo kvůli tomu, že jsem přišla, nebo kvůli tomu, co jsem měla na sobě.
Já jsem ale stála na svém místě, celkem daleko od diváků, takže to bylo v tu chvíli to poslední, co mi vadilo. Soustředila jsem se hlavně na to, abych zazpívala správně to, co mám a užila si svůj první koncert.

Shawn začal hrát Lost in Japan, kde jsem s ním zpívala pouze text Let's get lost tonight a nic jiného, takže jsem si alespoň mohla užívat atmosféry festivalu. Potom přišlo na řadu Stitches, Nervous, Mercy, Fallin' all in you, Mutual, Bad reputation, Ruin, Treat you better kde jsem všude měla něco na zpívání a nakonec Never be alone. Během toho, co jsem zpívala, jsem se rozbrečela. Tohle bylo to, co jsem si vždycky přála. A když s vámi zpívá dalších čtyřicet tisíc lidí, je to nádherný pocit. Už toho Shawna naprosto chápu. Je to úchvatný pocit stát na jevišti.

,,Tak tohle byl naprosto skvělý začátek téhle tour!" Řekl Shawn v šatně po konci vystoupení.

,,Jo, bylo to parádní." Všichni jsme souhlasili.

,,Mio, skvěle jsi to zvládla. Byla jsi výborná! Jsem rád, že jsi nakonec dorazila, bál jsem se, že to budu muset odzpívat celý sám jako za starých časů. Jak ses cítila?"

,,No, upřímně, byla jsem neskutečně nervózní. Ale moc se mi to líbilo a bavilo mě to. Těším se na další koncerty." Odpověděla jsem a myslela jsem to celé stoprocentně upřímně.

,,Tak co kdybychom si o tom popovídali někde u večeře?" Nemotorně si hrál s prsty na rukou. To dělal vždycky, když byl nervózní.

,,Zveš mě na večeři?" Zeptala jsem se s údivem.

,,Už to tak bude."

_______________________________________

Doufám, že jste měli krásné Vánoce jako já a přeji vám všem hodně štěstí, zdraví, úspěchů a lásky do nového roku 2019🎉❤

Anet