Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

003

Pohyb auta mě lehce vzbudil ze spánku. Slyším slabý zvuk motoru a cítím lehkou vibraci pod sedadlem. Docela rychle otevřu oči. Občas se náhle vzbudím a jsem zmatená, než si uvědomím, kde vlastně jsem.

Můj krk byl zalomený, jak jsem ho měla celou dobu opřený o kožené sedadlo. Trochu to bolelo, ale jakmile jsem zvedla hlavu, přešlo to. Na pravé straně jsem z okénka viděla jen temnotu. Před sebou jsem viděla ostrá světla, která nás provázela nocí. Protřela jsem si oči a pomalu se otočila, abych viděla na Harryho.

Jeho postoj byl rovný, až příliš perfektně seděl úplně stejně, jak předtím, než jsem usnula. Jedna ruka na volantu, druhá ruka položená na opěrátku. Podle výrazu v jeho obličeji nevypadal vůbec unaveně. Zdá se, že cestujeme hodiny. Nechápu ho. Musí být robot nebo nevím.

Místo toho, abych se ho zeptala, kolik je hodin-teď už mi bylo jasnější, že neodpoví-podívala jsem na hodiny kousek od rádia a vydechla jsem, když jsem zjistila, že jsou tři hodiny ráno.

Všiml si, že spím? Zajímá ho to?

Asi ne. Lehce jsem si zívla a znovu protřela oči. Jsem zvědavá, jak zní jeho hlas, jak se pohybují jeho rty, když mluví. Nikdo by nedokázal sedět v tomto autě s tichou Harryho společností. S někým, který mluví svými činy, ne slovy.

Povzdechla jsem si a položila ruce na klín. Jazykem jsem si přejela po suchých rtech. Chtěla jsem něco sníst, ale bála jsem se něco říct. Navíc byly tři ráno. Jídlo bude muset počkat. Sice jsem jedla, než jsme vyjeli, ale jídlo prostě miluju.

Rty jsem držela pevně u sebe, abych zabránila jakékoli konverzaci. Napadlo mě, že tu zbraň, kterou nabil, někam schoval, jelikož jsem usnula a tím pádem jsem ho přestala otravovat.

Sice jsem se snažila držet jazyk za zuby, musela jsem prostě něco říct.

,,Budeme zastavovat v nějakým motelu nebo něco?" Konečně jsem promluvila a otočila se na něj. Světla projíždějících aut trochu zasvítila dovnitř a osvětlila prostor mezi námi. Stále jsem mohla vidět každý centimetr jeho bezchybné kůže.

Harry neodpověděl-jako vždy. Jeho jediná reakce byla udržet vzpřímenou hlavu.

Nebyla jsem nikdy připravenější na něho křičet. Místo toho jsem se jen zhluboka nadechla. Vytáčí mě, aniž by něco řekl. Hrubě jsem se kousla do rtů, až jsem skoro pocítila krev na jazyku. Z kapsy jsem si vytáhla balzám na rty. Poslední dny je mám suché a to mě štve. Nechápu, jak někdo může bez balzámu na rty přežít.

Vůně ovoce mi neudělala dobře od žaludku. Byla to sladké vůně na prázdný žaludek. Nějakým způsobem mi to způsobilo bolest břicha.

,,Zastavíme někde, abychom se najedli?" Opět jsem ta, kdo se ptá.

,,Mám fakt hlad. Promiň, že tě otravuju.. je tři ráno, ale-"

,,Nechtěj, abych tě zastřelil."

Vyschlo mi v puse. Nezáleželo na tom, jaký jsem použila balzám na rty, ale rty mi okamžitě opět vyschly a ohromením mi skoro spadla čelist. Jeho hlas byl tak..hluboký, chraplavý, hladký jako máslo, ale přitom drsný. Měl silný, britský přízvuk a zněl podrážděně. Moje srdce mi kleslo až do žaludku, oči se mi zděšením rozšířily.

Jeho slova vzala realitu výhrůžky, která byla nahrazena mojí zaraženou reakcí. Vzal mi všechna slova, která jsem měla na jazyku, což bylo určitě úmyslem jeho výhrůžky. Nechtěj, abych tě zastřelil. První slova, která řekl, byla ve formě výhrůžky-nebyla jsem překvapená. Teď jsem si byla jistá, že mě nemá rád. Jeho činy byly dostačující, ale toto mě ujistilo, že se mu nezamlouvám.