Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

032

21:32h.

CATALINA

Pomalu se odtáhl od mých rtů a párkrát mi dlaní přejížděl po pase nahoru a dolů. Když jsem otevřela oči, podívala jsem se dolů a chtěla opět cítit jeho rty na mých. Naše oči se do sebe zahleděly.

Ten kluk skoro bez emocí, neprojevuje žádnou známku soucitu, mě líbá tak sladce, přitom je tak chladný. Jako kdyby jeho akce zrazovaly slova.

,,Musím se vrátit zpátky do práce." Zamumlal mi do rtů, jeho bledé oči prohlédly celou moji hruď, která byla díky tenkému županu skoro odhalená. Pohladila jsem ho na hrudi, pod jeho dotekem a pohledem jsem skoro tála.

,,Můžu ti pomoct?" Nějak výrazně jsem mu za tu dobu, co jsme tady, nepomáhala. Přijde mi špatné všechno nechat na něm a nikdy bych ho nezanedbávala, navzdory jeho hnusnému chování a slov, ať se snažím, jak chci.

A navzdory všech těch hnusných slov, která jsem řekla já jemu- i když si je zasloužil.

Harry se zastavil, olízl si rty a zatnul čelist. Podívala jsem se na něj, když nahnul hlavu do strany, kývl ke dveřím a dal tím najevo, že souhlasí. Když šel za mnou, utáhla jsem si uzel na županu. Sedla jsem si vedle něj a rozjímala nad představou, že mu sedím na klíně. Na pár sekund se mi ta představa objevovala před očima.

Necelé dvě hodiny jsme strávily nad snahou kontaktováním Raye Deckera, který stál za počítačovým systémem. Snažil se zůstat mimo dosah, protože se bál, že ho zabijí. Každopádně se nás snažil naprogramovat zpět, což se trochu povedlo.

Pochopitelné, ale neobvyklé a překvapující pro někoho, kdo pracuje pro mého otce, který zaměstnává odvážné a troufalé jedince.

Harry si protřel unavené oči a lehký povzdech opustil jeho rty. Já jsem pořád pokračovala se čmáráním adresy, kde ten muž bydlel. Harry už měl konečně mého čmárání dost, protože položil svoji dlaň na mou ruku a skoro ji pohladil.

Podívala jsem se jeho směrem. Jako vždy měl nakrčené obočí a mračil se. Byl to ten jeho typický naštvaný výraz, ať už jsme byli v jakékoliv situaci.

,,Udělala jsi do toho papíru díru," potichu zachraptěl, jeho hlas zněl chraplavěji, asi kvůli tomu, že byl příliš unavený.

,,Ou." zamumlala jsem a nechala ho, ať vezme pero, které jsem svírala mezi prsty.

Překvapilo mě, když mě vzal na ruku a zatahal za ni. To gesto mě k němu přivinulo a moje nohy se otřely o jeho kolena, protože stále seděl na židli. Hleděl na mě a zamračil se.

Byla jsem nevyzpytatelná. Když mě oběma rukama chytl za stehna, pootevřela jsem ústa, aby mi z nich unikl neexistující povzdech. Tím mě nohy zradily a já se o něj opřela. Na holeních jsem cítila studenou koženou židli.

Cítila jsem, jak se jeho obrovské ruce dostaly k mým bokům a konečkami prstů mi pořád hladil stehna. To úplné ticho bylo jiné než kdy předtím. Toto bylo vzácné, překvapivě pro oba, a uklidňující. Malá pauza pro naše neklidné myšlenky.

,,Jsi nervózní," řekl tichým hlasem, pravou ruku mi dal za hlavu a tím můj obličej přiblížil ke svému. Zdálo se, že naše pohledy nikdy nebyly blíž. Naše rty se nikdy nechtěly spojit víc, než právě teď.

,,Kvůli mně nebo všemu ostatnímu?"

,,Kvůli oběma," odpověděla jsem krátce a tiše.

Harry zrušil vzdálenost mezi našimi rty, nakrčil svoje a políbil mě. Přidala jsem se k němu a pomalu mu dlaněmi pohladila ramena a hruď, kde jsem dlaně nechala. Zdá se, že moje dlaně milují tlačit mu na hruď. Cítila jsem, jak jeho dlaně chytly moje stehna, čímž mě k sobě přitáhl silněji.