Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

050

Měla jsem lehkou závrať. Z části jsem byla zmatená, z části jsem si ulevila a sedla si na nejbližší židli v rohu. Rty mám lehce pootevřené, ale vzduch, který z nich vychází, nejde skoro vůbec slyšet.

Těch třináct hodin jsem se vyhýbala konverzaci, dokonce i s Marcem, mým novým ,,kamarádem". Ten termín zní divně, ale nikdy jsem ho pro nikoho jiného nepoužila. S nikým jiným to ani použít nejde.

Konečky prstů si hraji s lemem polštáře několik hodin, dokud necítím, že mám těžké oči. Nudná hodina mě uspí, ale krk mám v divné poloze a každá část těla mě bolí, jak kdyby mi je někdo řezal.

Nevím, jak dlouho jsem spala, protože když se vzbudím, přes žaluzie není vidět žádné světlo a světla v pokoji jsou zhasnutá. Spala jsem tak dlouho, ale spala bych nejraději dál, protože jediné, co v hlavě mám, jsou špatné myšlenky.

Dveře se otevřou. Nereaguji. Jak kdyby bylo moje tělo paralizované pocitem, který mi běhá po páteři. Slyším jemné, tupé kroky a otočím se, abych si lehla na břicho, hlavu zabořím do polštáře.

Jeho kroky pokračují až uslyším šustění. Skoro neslyšitelné zasténání opustí jeho ústa a mně je jasné, že je to zasténání kvůli nepohodlí nebo možné bolesti. Zranění.

Ví, že jsem vzhůru, stejně tak, jak ví úplně všechno.

Strávím další tři minuty posloucháním jeho pohybů, dokud nedojde k posteli a nelehne si na prázdnou stranu postele. Zvednu peřinu, aby se přikryl, a on tak tiše udělá.

Nemluvíme, když se vedle mě uvelebí. Až do teď jsem si neuměla představit, jaké je to být vedle někoho a cítit se tak skvěle a pohodlně. Nemusíme spolu vůbec mluvit.

Jediné, co je v tomto pokoji, jsou moje obavy. Cítím jeho teplou dlaň a jak se mu zvedá a klesá hruď. Je naživu a je tady se mnou. Nikdy jsem se o ničí život nebála tak, jak o jeho.

,,Kde jsi zraněný?" Zeptám se jemně, začnu si sedat, ale on mě zpátky stáhne dolů a položí si mě na sebe.

,,Jsem v pohodě. Jen chci zůstat v tichu," zamumlal chraplavým hlasem. Jeho hlas všechny obavy zastaví. Cítím jen jeho palec, který mi hladí rty.

Nemůžu se bránit a nakloním se přesně k jeho rtům a vášnivě ho políbím. Líbá mě zpět, a sice jsou to krátké a jemné polibky, ale jsou urgentní, které mi udržují zdravý rozum. Ten bych ztratila, kdyby se ztratil on.

Zašeptám, ,,Jsem tak ráda, že jsi v pořádku."

Harry mě umlčí dalším polibkem. Zakryje nás peřinou a přitulíme se k sobě, předáváme si tělesné teplo. Musím ho fyzicky cítit, že je tady se mnou a musím přemýšlet, na co myslí on. Ale zatímco se na to snažím přijít, víc se do něj zamilovávám.

+

Další den ráno mě vzbudilo nepohodlí. Vstala jsem a ani si neuvědomila, kam ty silné ruce, které mě držely, zmizely, když někdo zaklepe na dveře pokoje.

Vstala jsem a počkala u dveří, nohy jsem za sebou skoro táhla, protože jsem byla pořád rozespalá. Když jsem dveře trochu otevřela, ucítila jsem jen průvan.

Nakrčila jsem obočí. Asi už blázním. Zasténala jsem a slabě si vybavila Harryho návrat. Byl opravdu tady nebo jsem si to jen představovala?

Otočím se a lehnu si, nekonečně hledím na strop. Bylo ticho, dokud se neotevřou dveře a nevejde muž, kterého jsem celou dobu chtěla vidět na světle. Je oblečený v černém, na konci obou obočí má šrámy.

Lehké modřiny má i na krku, ale vypadá stejně naštvaně, jako vždy. V zadní kapse mu svítí zbraň.

Sednu si a tiše ho sleduji. Podívá se na mě a překříží ruce na hrudi.

,,Tvůj otec právě zabil tři naše chlapy, protože si z tebe dělali srandu, sexuálně," Harry mě informuje.

Pootevřu rty. ,,Cože? To je hro-"

,,Podpořil jsem ho."

,,-zný.." Zamumlala jsem tiše. Harry semkne čelist. Povzdechnu si a zeptám se. ,,Neřekl jsi to mému otci, že ne?"

,,Ne..ale měl jsem. Měl jsem mu říct, jak jsi před pár seděla na umyvadle," Harry se stroze přizná a nijak nereaguje, zatímco já se začervenám.

Nejsem ani jeho slovy překvapená. To je pro něj běžné.

Než stihnu odpovědět, otočí se a začne prohledávat šuplík. ,,Jde všechno podle plánu?" Zeptám se zvědavě a vstanu z postele.

,,V této fázi pochybuju, že nějakej potřebujeme. Zdá se to moc lehký. Je na úplně jasným místě a zatím po tobě nikdo nejde. Zdá se, že chce, abychom ho našli. Věděl bych to," vysvětlí mi a stojí ke mně zády.

Jdu k němu, stoupnu si vedle něj a podívám se na jeho obličej. Když mu vidím do obličeje, snadněji poznám, jestli mi lže, ale přece jen si myslím, že mi lže. To mě odrazuje.

,,Kde je?" Zeptám se ho.

,,Jeho poslední nákup je z Kapverd. Vždycky tam byl, když tušil, že se něco děje. Nedává mi smysl, že když ví, že pracuju pro tvého otce, proč mi to dělá tak jednoduchý," zamumlá.

Zamračím se. ,,Myslíš si, že to tak je? Že chce, aby jsi ho našel? A pak co?"

Pokrčí rameny. ,,Asi je to jeden z jeho triků. Už nevím, co se děje."

Navzdory jeho slov pořád přemýšlím. ,,Nechápu to..jak ví, že jsi letěl do té banky do Paříže, aby jsi o něm něco zjistil...a pak si něco koupí, aby svoje umístění tak lehce odhalil?"

,,Je jen jedna možnost. Jeden z Frayových chlapů je mezi námi. Někdo, kdo ví sakra moc detailů."

,,Mohl by to být Niall," navrhnu. ,,Seděl by na to."

,,Ne. Nemyslím si. Ale teď to neřeš. Mám svoje plány. Pomohl jsem tvýmu otci s čím chtěl, a teď půjdu po tom, co chci já," řekne mi chraplavým hlasem.

Napjatě ho sleduju. ,,Co? Svoje plány? Co to znamená?"

,,Neposlouchám tvýho otce, protože se mýlí a neposlouchá mě, i když to chce zahrát nějak bezpečně. Můj názor už nemá takovou váhu, jakou měl předtím. Fray je možná jeho bratr, ale jsou věci, který tě můžou za dvacet let vyprovokovat."

Pokračuje. ,,Není hloupej. Ani tvůj otec není hloupej, ale nemůže se s ním rovnat. Fray je už několik kroků před ním."

Sleduju ho a snažím se zpracovat jeho slova. Naše pohledy jsou napjaté, jsme zticha, ale pak promluvím.

,,O kolik kroků?"

,,O víc, než si myslíš. Než si myslím já," zachraptí.

Našpulím rty. ,,Jo? A co je teda tvůj plán? A můžeš prosím vynechat všechny lži?"

,,Nevím, proč na tom tak trváš. Není žádná možnost, že by jsi šla se mnou."

,,Jen mi to řekni," jemně ho prosím, přesunu se mezi něj a skříň. Obejmu ho kolem krku a přisunu si ho blíž. Jeho bledé oči mě sledují.

Harry si povzdechne a zamumlá, ,,Zatím žádnej nemám. Ale vím, že se podle plánu tvýho otce řídit nebudu. Musím si to zjistit sám."

Pomalu kývnu. ,,Pomůžu ti aspoň s těmi informacemi. Kdo jinej zná otcovy kódy?"

Sleduju jeho plné, růžové rty, které se zkroutí do úsměvu. ,,Ty je znáš?"

,,Znám hodně kódů," řeknu mu a stoupnu si na špičky, abych na něj dosáhla. ,,Takže co uděláme jako první?"