Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

033

Myslím, že mě k němu táhla jeho inteligence. Jeho schopnost být si plně jistý ve věcech, které dělá. Jeho schopnost se přizpůsobit. Nebo to, že vždycky ví, co dělat. Má vždy pravdu, vždy si je jistý. Vždycky sebevědomý.

Harry hodil složku s papíry na stůl a prudce si sedl na koženou židli. Při pohledu na jeho pohyb se mi vybavila včerejší noc a co se dělo na židli.

Tváře mi opět hoří, opatrně si sednu na pohovku, kolena pokrčím k bradě a sleduju mapu, kterou Harry rozložil na konferenčním stolku.

Hádky přestaly. Naše nepřetržitá nenávist, která se stupňovala každou hádku, je najednou pryč. Nevím, co se mu honilo hlavou, ale zdálo se, že moc dobře ví, co se honí mojí.

Jeho rty na mých byly úplně jiné, než rty těch, které jsem kdy políbila. A možná proto, že každý jeho dotek byl vzpurný, vzrušující.

Vzrušoval mě. Zabíjel lidi pro mého otce. To by mě ho mělo zhnusit, měla bych se bát. Ne, vzrušuje mě to. Ne ta část o zabíjení, ale ten zbytek ano. Nebojácná, chladná, působivě inteligentní a zkušená část.

Stoupla jsem si a šla do kuchyně. Na špičkách jsem se natáhla pro dvě skleničky. Obě jsem naplnila růžovou tekutinou, která připomínala džus z granátového jablka, který ležel v ledničce od té doby, co jsme šli ven nakupovat.

Když jsem se otočila, vystrašil mě Harry, který byl opřený o ledničku. Vykulila jsem oči a dech se mi zasekl v krku.

Se srdcem krku jsem si odkašlala a zasmála se. ,,Vyděsil jsi mě."

Harry neodpověděl, jen mě jeho bledé oči upřeně sledovaly. Já na něj hleděla taky, protože jsem nevěděla, co jiného dělat. Netrvalo dlouho, co se naše pohledy staly zastrašujícími. Pod jeho pohledem jsem cítila, jak kdyby byly moje myšlenky průhledné.

,,Promiň," omluvil se za to, ale nezněl vůbec upřímně.

,,Jsi si jistý? Protože nezníš ani trošičku upřímně," zvedla jsem obočí a koutky úst jsem lehce pozvedla do hravého úšklebku.

Jediný rozdíl mezi námi byl ten, že Harry nebyl hravý. ,,Neomlouvám se, pokud to nemyslím vážně. To jsem teď udělal, takže to myslím vážně," řekl hlubokým hlasem a pořád mě sledoval. Překřížil si ruce na hrudi.

Otevřela jsem ústa, abych něco řekla, ale žádná slova neopustila moje ústa. Nakrčila jsem obočí. Pak jsem řekla, ,,Je toho hodně, za co by ses měl omluvit, že?" Můj hlas byl jemný, ale ani známka pochybnosti ho nepodtrhovala.

Harryho rty se zvlnily do výrazného, skvělého a nafoukaného úšklebku. Zvedl bradu a zvedl ruce. ,,Zpomal, Dollface. Postupně."

Zasmála jsem se, zakroutila jsem hlavou a snažila se zakrýt úšklebek na svých rtech. Všimla jsem si vzdálenosti mezi námi, která nebyla nijak velká.

,,Možná tě budu muset střelit, abych je z tebe dostala." Řeknu mu tiše, podívám se na něj a opřu se o kuchyňský ostrůvek.

Jeho bledé oči mě sledují, pokrčí obočí. ,,Střelit mě?" Zopakuje tichým hlasem pro sebe. Jeho úšklebek trochu povadl, ale byl pořád viditelný. Držela jsem se kraje ostrůvky tak pevně, až mi zbělaly klouby na prstech, zatímco jsem ho sledovala, jak šel ke mně.

Lehce nahnul hlavu na stranu a usmál se, když se naše chodidla skoro dotkla a látka jeho kalhot se otřela o moje stehna. Ty jeho svalnaté ruce, které objaly moje tělo, když se jimi také opřel o ostrůvek.

,,Střelit mě?" Zeptal se znovu, jeho horký dech jsem cítila na rtech. ,,Možná mě nechceš tak úplně střelit, bejby."

Přerušila jsem náš pohled a podívala se dolů, zasmála jsem se a protočila oči. ,,Jsem ráda, že jsi si vzpomněl." Za sekundu mi položil dlaně na boky a vyzvedl mě na kuchyňskou linku, o kterou jsem se opírala. Dech se mi zasekl v krku, ale on se zdál být pořád stejný.