Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

023

Ruce jsem si spojila a položila na klín, zatímco jsem seděla na sedadle spolujezdce. Harry pevně držel volant. Je to už nějaká ta doba, co jsem tak seděla naposledy. Stejně jak vždy měl levou ruku na volantu a druhou na řadící páce. Čelist měl silně zatlou. Bledé oči hleděly na cestu před sebe.

Podívala jsem se z okna. Byl to krásný pohled. Florianópolis je tak perfektní místo. Nadechla jsem se a otočila se na Harryho, ,,To je tak krásný."

Harry pomalu kývl hlavou. ,,Asi jo." Neobtěžoval se podívat se jinam, než na cestu. 

Lehce jsem se zasmála, koutky rtů se mi zkroutily. ,,To je ta část, kdy máš říct jak ty."

Začal točit volantem, protočil oči a zakroutil hlavou. ,,Buď zticha."

Dorazili jsme někam na konec ulice před malý obchod, kde jsme zaparkovali. Vystoupila jsem z auta stejně jako on. Přesně jak bylo ode mě očekáváno jsem ho následovala po chodníku a prohlížela si okolí. Snažila jsem se s ním držet krok. 

Všichni, kolem kterých jsme prošli, se na nás buď letmo podívali, nebo na nás hleděli. Pokrčila jsem ramena a přidala do kroku, protože jsem se cítila nepříjemně. Harry šel dál a vypadal, že si ničeho nevšímá. Jen se mračil. Nevím, jestli to bylo ze slunce nebo ze zlosti. Možná z obou.

Pár chlapů sedělo na otočených kýblech mezi dvěma obchody. Nahlas si povídali, smáli se a hráli karty. Bylo jich asi pět a při hře vyhazovali peníze do vzduchu. V ústech chlapa s černými vlasy byla cigareta a sledoval mě. 

Šla jsem za Harrym, když chlap zastavil hru a podle se zasmál. Dech se mi zasekl v krku a snažila jsem se kolem nich rychle projít, zatímco Harry byl přede mnou. V tom mě ten chlap chytl.

Pod jeho dotykem jsem se zachvěla a slyšela, jak něco řekl. Jeho hlas byl chladný, ale jelikož nemluvím portugalsky, nevěděla jsem, co řekl.

,,Ey, menina bonita, vamos ter um puoco de diversao, nao é?" Zachechtal se. Oči se mi rozšířily, když jsem lépe viděla jeho obličej. Velká jizva se mu táhla od obočí po ústa, kvůli které měl levé oko lehce zavřené. 

Otočila jsem zápěstím, aby mě pustil, a v tom jsem slyšela Harryho hlas.

,,Deixar de ir la agora, ou eu atirar em voce certo entre os olhos."

Zalapala jsem po dechu šokem a hrůzou. Harryho hlas musel tomu chlapovi připadat jako vtip, protože se zasmál, stejně tak jak ti ostatní chlapy za ním. Jakmile se ale ten chlap na Harryho dlouze podíval, veškerý úsměv mu zmizel z tváře.

Tmavé oči se mu široce rozšířily. ,,A tatuagem de cobra! Voce tem a tatuagem de cobra! Aqui, tem a garota, voce homem horrível!"

Harry zatnul čelist a chytil mě za zápěstí. Zatlačil mě a táhl mě dál ulicí. Ústa se mi lehce pootevřela, rychle jsem dýchala.

,,Cos řekl, že ho to tak vystrašilo?" Zeptala jsem se ho a chytla jeho zápěstí, abych uvolnila stisk. ,,Co jsi mu řekl?"

Pokračoval v chůzi a bylo jasné, že je naštvaný. ,,Ví, pro koho pracuju. To je vše."

,,Jak?"

Zasténal, vstoupil do obchodu a zatáhl mě s sebou. ,,Neptej se na tolik otázek, Catalino. Víš, že to nenávidím."

,,Promiň. Pokud o nic nejde, tak mi to prostě řekni." Trvala jsem si na svém.

Obchod, ve kterém jsme byli, byl plný různých nových počítačů a dílů, které byly v krabicích s nápisy asi v portugalštině. Oddechla jsem si, když jsem zjistila, že je obchod klimatizovaný. Venku bylo poměrně horko, hlavně kvůli těm chlapům.