Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

017

Brazílie. Mohla jsem to tušit. Je to jedno z nejkrásnějších míst vůbec a strávím zde čas s Harrym. No ne úplně s ním, protože bude mít určitě hodně práce a pryč budeme chodit jen když to bude nutné. Nevím, jestli mám cítit úlevu nebo být paranoidní. Každopádně jsem se rozhodla ignorovat jakékoliv obavy.

Cesta letadlem mi přišla jako nekonečné ticho, protože Harry spal naproti mně. Když se díváte na jeho zamračený obličej, přijde vám roztomilý. Jeho výraz a růžové rty nepůsobily výhružně. Otočila jsem hlavu a sledovala jeho hnědé vlasy, které se kudrnatily okolo uší.

,,Cítím, jak na mě hledíš, Catalino." Zamumlal suše a pořád měl zavřené oči.

Byla jsem překvapená, ,,Myslela-myslela jsem si, že spíš."

,,No, nespím." Poznamenal.

,,Přestaň se chovat jak kretén. V Brazílii budeme v jednom domě a kdoví, jak dlouho." Řeknu pevně.

Harry otevřel jedno oko. ,,Jo, to vím. Měla by sis dávat pozor, nebo tě fakt zastřelím." Poznamenal sarkasticky.

,,Mám to stejně," štěknu posledním dechem.

Teď už otevřel obě oči a podíval se na mě. ,,Cože?"

,,Nic." Zamumlám.

,,Ne," vstane ze sedadla. ,,Řekni to jasně. Co jsi říkala?" Vyplivne naštvaně a čeká, až mu odpovím.

Silně polknu. ,,Nic jsem neřekla."

,,Hm," zavrčí. ,,Jo. To jsem si myslel."

____

Florianópolis je krásné místo. Okamžitě jsem ohromena a překvapena tou rozdílností. Bylo to cizí, ale krásné, a cestou k domu mi málem vypadly oči z důlků. Harry se mnou seděl vzadu v autě jednoho muže a tiše hleděl z okna. Ten muž, který řídil, taky pracoval pro otce. Nebyla jsem překvapená, protože vím, že má muže po celém světě.

Konečně jsme zastavili u krásného světle oranžovo-růžového domku. Byl malý, ale útulný a příjemný. Byl to nový dům. Poznala jsem to podle krásně čisté verandy a vůně čerstvého nátěru, který se stále nesl vzduchem. Za chvilku mi bylo rozkázáno vystoupit z autoa a to nikým jiným, než nedočkavým Harrym.

Když došel ke vstupním dveřím, zacinkal klíčema v ruce. Ustoupil na stranu a šel pro naše kufry, zatímco já jsem vkročila do hezky vybaveného obývacího pokoje. Prostor voněl dřevem a nově naleštěnou podlahou. Vevnitř bylo chladněji než ve slunečné Florianópolis. Překřížila jsem ruce na hrudi a za sebou jsem uviděla Harryho, jak neopatrně donesl naše zavazadla, jako vždy.

Protočila jsem oči a rozhodla se vzít si svůj kufr.

,,Dobrý, došlo ti to." Řekl a prošel kolem mě. 

Podívala jsem se na něj, jak šel po schodech. Měl vždycky na všechno odpověď. Mohl by napsat knihu, podle které by se řídili všichni kreténi na světě. Povzdechla jsem si a táhla kufr do schodů, protože Harry je evidentně zaneprázděný a neochotný mi pomoct.

,,Tvůj pokoj je napravo. Můj je naproti tvýmu na levý straně. Myslíš, že to zvládneš?"

Když jsem se na něj podívala, cítila jsem se zvláštně. Sledoval mě bez emocí a bylo mu jedno, jak protivný dneska je. Měla jsem chuť mu vynadat. Nazvat ho všemi sprostými slovy, ale to by vyvrcholilo jen tím, že by mi to vracel.

Stálo to mnoho úsilí dostat svůj kufr do pokoje. Byla jsem unavená, hlavně kvůli časovému posunu. Když jsem se rozhlédla po pokoji, projel mnou strach. Místnost byla jednoduchá a vybavená vším, co potřebuju. Skříň, zrcadlo a postel. Bylo zde mnoho prostoru, protože místnost nebyla plně vybavená nábytkem.

Cítila jsem strach, protože jsem si představila, že zde budu sama několik dnů, týdnů, nebo dokonce měsíců. Od té doby, co začal tento hon, jsem nebyla schopná říct, že jsem v pořádku. Sakra, nechápu se. Bojím se, ale zřídka mám potřebu to projevit navenek. Jsem si jistá, že je Harry vědom toho, že se bojím, ale díky jeho agresivnímu chování to ještě zhoršuje. 

Asi je to lepší, než se bát.

Zrovna když jsem si unaveně sedla na postel, přišel Harry do pokoje. ,,Mám novinky. Skvělý novinky," zamumlal. S lehce otráveným pohledem jsem se na něj podívala, aby věděl, že má moji pozornost. 

,,Tvůj otec," začal a překřížil si ruce na hrudi. ,,Věří, že by ses měla naučit nějaký nový cviky na sebeobranu." 

Zamračila jsem se a koutky rtů jsem ukázala známku nelibosti. ,,Cože?" Zeptala jsem se a stále si nebyla jistá, jestli jsem ho slyšela správně.

,,Asi tě ty cviky mám naučit já," Vysvětlil. ,,Během následujících týdnů tě budu učit hand-to-hand bojový cviky, a i když tvrdí, že umíš střílet, musíme se ujistit, že to opravdu zvládneš." Pevný a chraplavý zvuk jeho hlasu se mi usadil v mozku.

Harry bude ten typ učitele tělocviku, který tě ujistí, že je všechno v pohodě, i když zvracíš a omdlíváš. Už teď je mi to jasné. Okamžitě jsem cítila odpor. Zelené oči mě stále sledovaly, naštvaně, jako vždy. Vlastně by měl být naštvaný mnohem víc, kvůli těm novinkám, ale zdá se, že mu to až tolik nevadí.

,,A ty seš v pohodě s tím, že budu držet zbraň?"

,,No, samozřejmě. Jestli mě střelíš, asi nebudu váhat a střelím tě taky, takže tak. Můžeme udělat kompromis," varoval mě. ,,Takže budu potřebovat, aby jsi spolupracovala. Už dávno víš, kdo to tady vede."

Vstala jsem a překřížila ruce na hrudi. ,,Podívej," vyplivla jsem. Momentálně jsem nejvíc naštvaná, co jsem kdy na Harryho byla. Jeho to evidentně překvapilo, protože zvedl obočí. ,,Nejsem tvoje dítě, jasný? Ocenila bych, kdyby jsi se přestal chovat, jako že nechápu žádnou slabiku, kterou vydáš, Harry. Jsem plně připravená udělat cokoliv, co tě nasere, protože už mám dost všech těch sraček, který děláš-"

Harry udělal sotva pár kroků ke mně. Za pár sekund jsem byla nalepená na jeho těle. Dech se mi zasekl v plicích a zastavilo se mi srdce, když jsem si uvědomila, že jsem natlačená na zeď společně s jeho tělem nalepeným na mém. Otevřela jsem ústa a sledovala jeho překrásné oči, které by tě zabily, kdyby jsi se do nich dlouho dívala.

Otřásla jsem se při myšlence, jak blízko naše obličeje momentálně jsou. Dlaněmi mi chytl hlavu na obou stranách. Způsob, jak jeho dech dopadal na můj obličej, ve mně vyvolal strach, ale i nadšení.

,,Poslyš," začal se zatnutou čelistí. ,,Popravdě, jsem unavenej na tebe křičet. Mám lepší využití svý pusy." Zalapala jsem po dechu, když to řekl a přísahám, že jsem uviděla, jak se pousmál. ,,Snaž se, abych na tebe zase nezvýšil hlas. Chceš, abych se k tobě choval jako k dospělé? Tak se tak začni chovat, Catalino. Snažme se to udělat úplně jednoduše, protože přísahám, že každou chvílí můžu ztratit trpělivost a nebudu váhat ti to ukázat."

Měla jsem ty nervy se zeptat. ,,To má být jako výhružka?"

,,Ber to jako návrh," řekl v klidu. ,,Jsi snad jediná osoba, kterou jsem kdy potkal, ze který úplně šílím. Bejt tebou, jsem opatrnej. Není to dobrej pohled pro tak malou holku, jako jsi ty."

Odfrkla jsem si. ,,Jsi jen o tři roky starší."

,,A třikrát tak chytřejší." Sykl. ,,Teď si běž oblíct něco pohodlnýho. A pak zvedni svoji malou prdel a běž dolů, kde na mě počkáš."

Se zatnutou čelistí jsem mu dívala do očí s nehorázným hněvem v očích. Chtěla jsem ho kopnout do rozkroku. Chtěla jsem ho kopnout tak moc, až by se svíjel na zemi bolestí. Chtěla bych ho vidět trpět aspoň pár sekund. Až tak moc se ve mně vařila krev. 

,,Je to jasný, malá holčičko?"

Neochotně jsem zamumlala. ,,Jasný jako dnešní den."

_______

Dnes kratší kapitola, ale řídím se autorkou. Chápu, že chcete, abych kapitoly vydávala častěji, což se momentálně snažím. Není to zas tak rychlé, i když to tak nemusí vypadat. Za chyby a nejasnosti se omlouvám.

Děkuji všem za podporu! :)