Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

055

Jemné peprmintové rty mě pomalu líbají na krku, na klíčních kostech a zpět. Ve spánku se trochu otočím, nakonec otevřu oči a uvědomím si, že se mě Harry dotýká. Pořád na mně leží, hlavu má položenou na mé hrudi. Trochu se posunu a protáhnu si nohy, přitom zívám.

,,Spali jsme dvě hodiny," informuje mě chraplavým, unaveným hlasem. Chvilku hledím na strop, snažím se odehnat únavu mrkáním. Konečky jeho prstů mě pohladí po ruce, pak se zvedne do pohodlnější polohy.

Sednu si, protáhnu si tělo a unaveně si oddechnu. ,,Kdy odjíždíme?"

,,Vlastně za pár minut. Nemám času nazbyt." Harry se natáhne pro cestovní tašku, okamžitě se v ní začne hrabat. Vytáhne svoji zbraň a nabije ji. Slyším to známé cvaknutí.

Moje oči spočinou na tašce a přijdu k ní. ,,Chci zbraň."

Harry se na mě podívá pevným výrazem. Jsem si skoro jistá, že odmítne mi ji dát, ale šokovaně se pro sebe trochu zasměje, natáhne se a podává mi pistoli.

Podívám se na pistoli a na něj, přemýšlím, jestli to myslí vážně. ,,Nemyslela jsem si, že to bude fungovat."

,,Máme svoje podmínky. A osobně si myslím, že je to sexy," zamumlá a natáhne se dopředu. Cítím jeho horký dech na rtech, začnu mrkat. ,,Jen mě nezastřel." Promluví.

Odtáhne se ode mě, aniž by mě políbil. Nad jeho hravostí se pousměju a vezmu si od něj zbraň.

,,Jen jestli mě hodně nasereš," řeknu mu.

,,To se mi dost dobře daří," řekne sarkasticky. Znovu zapne tašku a hodí si ji přes rameno. Vede nás ven, pak se naposledy podívá na naše dočasné bydliště a já za námi zavřu dveře.

Vzduch je horký a vlhký, takže se vysvleču jen do tílka a šortek, do kterých jsem se předtím převlékla. Na takové situace jsem vždycky připravena.

Snažím se zahnat špatné myšlenky. Vezmu od Harryho cestovní tašku, jelikož on vezme tu plnou zbraní. Má svoje způsoby, jak takové věci dostat přes ochranku.

Letiště má napilno, všude je vidět pohyb a lidé. Asi nějací turisté a jejich děti. Podnikatelé a podnikatelky. Docela obyčejné pro jakékoliv letiště na světě.

Snažím se držet si hlavu dolů, jen pro ujištění. Jsou nějaké detaily, které jsem za poslední dobu objevila. Když strávím příliš mnoho času přemýšlením, pak se všeho příliš obávám a zkazím to. V hlavě neslyším žádný hluk. Je tam ticho, což jsem se naučila, abych byla v klidu.

Harry kráčí vedle mě, bledé oči jsou soustředěné a v pozoru. Každou sekundou se dívá jiným směrem a sleduje každý roh letiště. Na to má dar. Sice měl tmavou fasádu, ale je vytrénovaný. Jeho schopnosti jsou bezpochyby. Hned si všimne, jestli je něco v nepořádku.

,,Něco je špatně," zamumlá vedle mě. Okamžitě se na něj otočím, ale on se na mě nepodívá. Je příliš zaneprázdněný sledováním okolí. V obličeji mu jde vidět soustředěnost, ústa má zavřená a obočí má nakrčené, čelist má zatnutou.

Můj pohled se od něj odvrátí a začne sledovat okolí. Hledám něco, co by mi připadalo podezřelé, ale bohužel nic nevidím.

Natáhnu se k Harrymu a zašeptám. ,,Co se děje?"

,,Ještě nevím." Najednou popadne moji ruku a s prudkým pohybem se ztratíme v davu lidí. Ten pohled v jeho obličeji je pro mě již známým. Poznám to na něm. Ušetří mi to bolest a vztek.

Lže.

Sice nejsem tak rychlá v tom, abych poznala, co se děje. Ne jak Harry. Ale strávila jsem s ním hodně času, takže poznám, když mi říká pravdu a kdy ne.