Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

012

Jakmile jsem vyšla ven z auta, Harry velkou silou zabouchl dveře. Ten muž, co nás sem dovezl, si naší konverzace nevšímal, za což jsem vděčná, protože kdokoliv by naši konverzaci poslouchal, musel si myslet, že to není nic pro něj.

Cítila jsem teplý vítr na kůži. Ten večer byl trochu chladnější, než poledne. Ples se hemžil róbami různých barev. Cítila jsem se blbě, že jsem byla v bílém. Většina lidí byla v černém nebo v odstínech červené. Některé róby byly růžové či žluté. Nebo dokonce meruňkově oranžové, která lichotila opálené pokožce. Lidi ze Sicílie jsou v určitém ohledu skvělí a jedineční. Jejich styl, kultura. Všechno je jedinečné.

Harry šel za mnou, ruce položené na mém pase, aby mě vedl. Pro mého otce, který se na nás podíval jen párkrát, to bylo ochranné gesto. V mé mysli to ale přípomínalo to, co se stalo v autě. Bylo to úplně jasné, protože jsem cítila, jak se mi prstem zarývá do kůže.

Byl jednoznačně nejkrásnější ze všech. Byl oblečený v obyčejném černém saku, ale i tak dokázal strčit všechny ty muže v drahých oblecích do kapsi. Věděla jsem to. Všechny ženy měly pohledy upřeny na Harrym v minutě, kdy jsme vešli dovnitř.

To prostředí bylo neobvyklé. První podlaží mělo vysoký strop, kterého bych se nedotkla ani kdybych stála na žebříku. Místnosti byly plné drahých a luxusních obrazů. Byl slyšet zvuk drahých skleniček, jak cinkají o sebe a začalo se objevovat více a více lidí.

,,Je to tady nádherný," řekla jsem potichu. Harry neodpověděl, jen vypadal otráveně jako vždycky. Lidi se bavili, všude šly vidět úsměvy a konverzace. Úsměvy rozmazlených spratků a podnikatelů. Všimla jsem si, že jsou jeho ruce stále kolem mého pasu. ,,Můžeš mě pustit, víš o tom, že jo?"

Rozhlížel se kolem a na mě se podíval asi na 2 sekundy. ,,Jsem si o tom vědom."

,,Tak mě pusť." Jednoduše jsem navrhla.

Harry se zhluboka nadechl a zakroutil hlavou. ,,Chráním tě."

,,Před čím? Konverzací?"

Tentokrát se na mě podíval. ,,Nehraj si na chytrou." Jeho hlas byl hluboký a výhružný, tak, jak vždy.

Je matoucí, myslela jsem si. Ušklíbla jsem se a více se do něj zavěsila, protože jsem věděla, že takové věci ho rychle naštvou. Proč ho vůbec provokuju? Určitě na mě bude ječet a ztratí veškerou kontrolu. Dochází mi, že mě to baví. Harry mě může jakkoliv vystrašit svýma výhružkama, ale čím blíž mu jsem, tím víc si uvědomuju, že mi ta zkrácená vzdálenost mezi námi nevadí.

Moje záda byla natlačená na jeho hruď a hlasitě vydechl. ,,Catalino," začal mě varovat.

,,Chráníš mě," řekla jsem zpátky.

Slyšela jsem, jak něco mumle. ,,Neskutečný," vydechl. ,,Nebuď zvědavá. Zvědavost kočku zabíjí, panenko."

,,No, já nejsem kočka, Harry," Lehce jsem se zasmála a všimla si, že party začíná.

,,Jsem si jistej, že nějakou máš," odpověděl upjatě.

Zamračila jsem se, protože jsem mu ze začátku nerozuměla. Otočila jsem hlavu tak, abych mu viděla do obličeje. Nedíval se na mě. Místo toho sledoval ostatní hosty s ostrým pohledem. ,,Nemám kočku."

,,Nemyslím zrovna tento typ kočky."

Vykulila jsem oči a ucítila teplo na tvářích. Snažila jsem se to ztrapnění nějak skrýt, ale jakmile jsem uviděla Harryho koutek, který se zvedl do úsměvu, poznala jsem, že se mi to skrýt nepodařilo.