Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

015

Jemný jako slzy. Jasný jako duše dvou milenců. Přitom jak hrubý a hrozný. Jeho postoj a půvab byly dvě stejně krásné věci. Forma jeho pleti, textura a pigmentace jeho pokožky. Byl smrt a život, dvě položky, které se promíchaly a spolu byly neuvěřitelné.

To všechno jsem si uvědomila, když jsem ho sledovala z okna. V jasném slunci se protahoval a napínal své svaly. Dělal kliky, dřepy a různé cviky okolo domu. Cvičil také se zbraní. Ten pot, jak mu stékal po opálené pokožce. To tetování, které teď mnohem víc vyniklo. Byl tak krásný, takový způsob dokonalosti, který bolí vidět, když nastoupí vztek.

,,Taky o něm přemýšlím." Řekl Zayn za mnou. Vystrašil mě a cítila jsem se trapně, že mě načapal. Oříškově hnědé oči mu svítily pobavením a jeho úsměv byl široký. Měl krásný obličej.

Otevřela jsem ústa, abych promluvila, ale nenašla jsem tu sílu.

Zayn si stejně překřížil ruce na hrudi, jako já, a stoupl si vedle mě, aby na Harryho viděl přes čiré sklo. ,,Uvnitř je skleslej, víš. Sice jsem jeho kamarád už šest let, ale nic o jeho minulosti stále nevím."

Podívala jsem se na Harryho a pak na Zayna. ,,Pamatuješ si, když začal pracovat pro mého otce?"

Pomalu přikývl. ,,Ano. Objevil se ve školní uniformě. Byl celej špinavej a roztrhanej. Vypadal, jak kdyby prošel peklem a pak zase zpátky. Ve třinácti letech vypadal, že zažil obrovskej strach a teror. Abych byl upřímnej, docela mě vyděsil," zasmál se Zayn.

Lehce jsem nakrčila obočí a podívala se na něj. ,,Nikdy neukázal nějaký emoce?"

Zayn se na mě taky podíval. ,,Držel bych se zpátky, Catalino. Poslechni ho. Vyslyš radši jeho znepokojení, ne zlost. Když na tebe křičí, ať se přestaneš ptát na otázky, křičí, protože má obavy. Je plný zlosti, což pohřbívá veškerou jeho osobnost."

,,Ale je tolik věcí, kterém o něm chci vědět," řekla jsem a kroutila hlavou. ,,Bojím se, že jsem-"

,,Ne. Dobře? Jelikož ho znám sešt let, radím ti, nesnaž se dojít na konec tunelu. Protože žádnej konec není. Není tam žádný světlo. Je to studená a těžká cesta. Vlastně i nekonečná. Vím, že tě to pokouší o něm vše zjistit. Vidím, jak se na něj díváš. Ale je oddán tomu zapomenout a nikdy už nic necítit. Vím, že to zní blbě, jak kdyby potřeboval terapii. Ale někdy.." Povzdechl si.

,,Ne každý má být zachráněn."

Cítila jsem, jak kdybych měla srdce až v krku. Příznaky soucitu. ,,Je tak sám..," řeknu jemně. ,,Chce být zachráněn. Ne všichni se o to dost snažili."

,,Věř mi, já se snažil. Právě teď ho vidíš, jak cvičí do roztrhání těla, dokud nic neucítí. To kvůli tobě," řekne Zayn tiše.

Zvedla jsem obočí. ,,Kvůli mně?"

,,Něco kvůli tobě cítí. Nevím, co to je, ale jakmile tě uviděl..dělá to už několik dní. Cvičí, až skoro nemůže stát. Nutí se. V mysli má jen vzpomínky, bolest a trápení. V srdci má jen krev, smrt a zlost. Občas mám o něj starost. Je sám, protože si to zvolil." Řekl.

,,Obávám se, že ti věřím. Dělá všechno pro to, aby mě odstrčil, ale na druhou stranu dělá maličkosti, aby si mě přitáhl blíž." Řeknu mu.

Zayn se zamračí. ,,Jako jak?"

Zadržím dech, chvilku váhám, jestli mu to mám říct. Rozhodnu se tu letadlovou scénu držet jako tajemství. ,,Nesl mě, když jsme byli v poušti. Držel si mě blízko, když jsem málem uklouzla. Když jsem se zasmála, řekl, ať přestanu-a to dělá pořád."