Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

011

Nakonec jsem si šaty vybrala. Paní, která v obchodě prodávala, se mi snažila říct, že si ty šaty nemůžu koupit, protože nejsou na prodej, i když na nich byla cenovka. Harry nakonec hodil bankovky na pult a naštvaně řekl, že si drobné může nechat. Takže jsme vyšli ven se šaty v ruce. Harry mi byl docela nápomocný.

Šaty jsou bílé s odhalenými zády, takže mi jde moje opálená pokožka hezky vidět. Úplně mi padly a cítím se v nich krásně. Jemný a chladivý materiál je skvělý do teplého podnebí. Prostě je miluju. Příjdou mi, jako bych měla nějakou kamarádku.

Kvůli tomu, že se často stěhuji, nemůžu svoje opravdové přátele kontaktovat. Nezáleželo na tom, jak moc jsem se s někým sblížila. Bylo špatné vůbec vytáčet něčí číslo, aniž by to otec nevěděl. Bylo to strašné. Nemít žádného kamaráda. Ale to je prostě můj život.

Když jsem se vrátila, přivítala mě moje sestra Paige. Je jí patnáct, takže je o dva roky mladší. Snažila jsem se na ni usmát, ale když mě uviděla, odmítla se na mě jakkoliv šťastně podívat. Řekla by, že já jsem ta oblíbená dcera. Ta hezká, ta milovaná.

Nebyla by chvíle, kdybych se jí nesnažila přesvědčit o opaku. Paige mě prostě nenávidí a nenávidí pozornost, která je soustředěná na mě, i když je stejně soustředěná i na ni. Ona to ale odmítá. Chybí mi sesterské pouto. Vždy, když jsem šla někam ven, ona se na mě jen naštvaně podívala, protože měla zakázáno kamkoliv chodit. V jejích očích jsem viděla jen zášť.

Sedla jsem si na postel a hleděla do zdi naproti mě. Harry byl naštěstí někde jinde. Vypadá to, že na něčem s otcem pracoval a pak prohlásil, že si jde před večírkem lehnout. Paige měla pokoj přímo naproti mému. Občas se někoho zeptala, aby jí donesl vodu nebo něco podobného, aby se zabavila.

Ale ke mně se nepřiblížila.

Zhluboka jsem si povzdechla a pomyslela jsem si, že pokud chci vypadat hezky, měla bych začít. Začala jsem se malovat. Udělala jsem si lehké stíny a dlouhou linku. Řasy jsem lehce natočila řasenkou a uvědomila jsem si, že jsem hotová příliš rychle. Make up jsem si nedala, protože jsem si uvědomila, že ho s sebou nemám.

V jednom ze šuplíků jsem objevila žehličku na vlasy, z čehož jsem byla překvapená. To se hodí. Přece jenom mě táta zná. Jsem zvyklá mít vlasy rovné a rozpuštěné. Dalších třicet minut jsem se česala a pak se podívala na hodiny, které ukazovaly 19.20.

Začala jsem se svlékat a odhazovat kousky oblečení, až jsem stála jen ve spodním prádle. Rozhodla jsem se nevzít si podprsenku kvůli šatům s otevřenými zády. Nemělo by to žádný smysl. V tu chvíli jsem se otočila k otevřeným dveřím.

Otevřela jsem ústa údivem, když jsem si všimla, jak mě pár zelených očí sleduje.

,,Do háje vypadni!" Srdce jsem měla až v krku, jelikož jsem si uvědomila, že mě viděl od pasu nahoru nahou.

Připadá mi, jak kdyby mě urážel pohledem. Začervenala jsem se a rukama jsem si hned zakryla prsa. Ještě tam pár sekund stál, než odešel. Odkašlala jsem si a povzdechla si. Jediné, co jsem chtěla udělat, bylo vyskočit z okna. Bylo by to méně bolestivé, než znovu vidět Harryho. Teď má živou představu, jak vypadám. Bože, to je opravdu zneklidňující.

Paige došla za pár minut, když jsem si oblékala šaty.

,,Proč jsi křičela?" Zeptala se a zněla otráveně.

,,Můj bodyguard idiot neumí klepat." Odpověděla jsem jí slušně, i když o Harrym slušně nemluvím.

,,Je tak přitažlivej. Samozřejmě, že ty budeš mít toho přitažlivýho. Já mám nějakýho třicetiletýho, kterej pořád hraje Flappy Bird na svým mobilu." Paige zakroutila hlavou a protočila oči. ,,Hned bych se na toho tvýho vrhla. Je boží."