Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

039

Zayn.

Podíval se na mě, chvíli sledoval mě a pak krabici s elektřinou, která byla blízko za stolem. Visela na zdi, čekala za zapálení. Bohužel pro Harryho, musela jsem vyhodit pojistky. V sekundě jsem se ostře nadechla a střelila po krabici.

To byla první kulka.

Okamžitě všechna světla zhasla. Každý muž v místnosti začal střílet. Nedostatek světla většinu z nich zmátl. Vzduchem létaly výkřiky a vzlyky, nebo odhodlané hlasy, které mi obracely žaludkem. Vedle sebe jsem ucítila pohyb. Zvuk rozbíjejících láhví. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že Harry hází všude okolo láhve s výbušninou.

Sklonila jsem se, ale za sekundu jsem ucítila obrovské ruce v pase a obrovské tělo, které mě skrývá. Skryl nás za rudý sametový závěs. Málem se mi podlomil kotník, když jsem na vysokých podpatcích neudržela rovnováhu. Zatímco místností proudily kulky a narážely do stěn a zanechávaly za sebou trosky, Harry a já jsem měli štěstí, že jsme se mnoha vyhnuli.

Byl to Zaynův nápad. Unikli bychom, teda já a Harry, kdybych střelila do toho elektrického rozvaděče. Jeho hlavním úkolem nebylo mě chránit, ale spíš udržet organizaci, i když je můj otec někde pryč. Ale jeho důvtip a moje schopnost nás může zase zachránit.

Bez dalšího okecávání jsme vyšli ven do teplého vánku. Možná to byl adrenalin, ale nemohla jsem moc dobře slyšet. Na chvilku jsem se zastavila a sundala si podpatky. Kosti mě neskutečně bolely, ale musela jsem se bolesti zbavit, abych mohla pokračovat v chůzi.

Kolik mužů tam zemřelo bylo mimo mě. Věděla jsem, že určitě hodně, ale doufala jsem, že mezi nimi není Zayn nebo Liam. Pochybuju, že jsou mrtví. Oba jsi obratní a určitě se stihli schovat či utéct. Teď měl ale Harry jiné plány.

Jeli jsme rychle po silnici. Rychle jsem dýchala a srdce mi silně bušilo. Sykla jsem, když jsem se podívala za naše auto, jestli nás někdo nesleduje.

Vyhrnula jsem si šaty a odhalila svoje levé stehno. Skousla jsem si ret a všimla si červené tekutiny, která prosakovala černou látkou. Autem se ozvalo hlasité zabzučení a to mě vytáhlo z tranzu. Otřela se o mě kulka. Jen otřela.

Stehno jsem si znovu zakryla, držela si látku na ráně a snažila se zapomenout na tu bolest, která teď byla tupá. Ucítím to víc, až se situace trochu uklidní a adrenalin klesne.

,,Viděl jsem to," vyplivl a pořád sledoval cestu před námi. Míjeli jsme auta a motorky a Harry měl celou dobu zatlou čelist. Podíval se na mě. ,,Musíme se o to postarat."

Nesouhlasila jsem. ,,Jsem v pohodě. Mohli by nás honit. Všichni ví, že jsem tady."

,,Jedeme do nemocnice. Podle mýho prvního instinktu hádám, že si myslí, že tě zase skrývám. Nebudou tě hledat na očividných místech," vysvětlil Harry naštvaně. ,,A potřebuju, aby jsi byla zticha a spolupracovala. Kdybych nebyl tak zkurveně měkkej, nic takovýho by se nestalo."

,,Věděl, kde jsem. Zatímco jsi byl tam, měl dvě teorie," řekla jsem mu pevně a rychle. ,,První možnost byla, že bych se schovávala tam, kde tušil. Druhá byla ta, že půjdu s tebou. Vsadím se, že ta budova, ve které jsme byli, je celá vzhůru nohama, jak hledali důkazy."

Harry auto prudce otočil a já jsem sykla, když jsem si sáhla na bok. ,,Je to hluboký?" Zeptal se tichým hlasem.

,,Jo. Docela krvácím," odpověděla jsem a podívala se za nás. Zdálo se, že žádná auta nepřekračovala povolenou rychlost. Vím, že ignoroval, co jsem předtím řekla, ale jemně jsem znovu promluvila. ,,Bylo mi líp s tebou, než kdybych čekala v té budově, Harry."