Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

009

Sledoval mě, když jsem vyšla ze záchodů v McDonald's, kde jsme zastavili po cestě na letiště. Chtělo se mi neskutečně na záchod a měla jsem štěstí, že měl nějakou štědrou chvilku. 

Vyhrožovala jsem ale, že se počůrám v autě.

Jakmile se naše oči potkaly, vypadal znuděně. Způsob, kterým se ke mně chová, mi vadí, ale jsem asi jen příliš citlivá. Nemůžu předstírat, že mi to nevadí.

,,Jdeme." Zamumlal.

Když jsme vyšli na parkoviště, ruce jsem si dala do kapes. Bála jsem se ho zeptat, jestli mi koupí McDonald's, protože jídlo v letadle bude určitě nechutné. Každopádně si myslím, že se s tím budu muset smířit.

Cesta na letiště byla klidná a osamělá. Připadalo mi, že auto řídí nějaký duch, který mi ani nedělal společnost. Den s Harrym, který normálně trvá 24 hodin, mi přišel, že trvá 365 dní.

Přemýšlela jsem, co si pro nás Sicílie nachystá. Můj otec i sestra jsou momentálně tam. Znovu ji po několika měsících uvidím. Má tendenci všechny nenávidět, protože nemá takovou volnost jako většina teenagerů.

Něco mě v podprsence začalo škrábat a tak jsem si sáhla do podprsenky, abych se poškrábala. Harry zůstal nehnutě sedět.

Zasmála jsem se, když se otočil a viděl mojí ruku pod tričkem. Nepřišlo mu to vtipné, jen se otočil zpět a oběma rukama chytl volant, až měl bílé klouby.

,,Harry, co uděláme jako první, když doletíme na Sicílii?" Zeptám se, jsem zvědavá, kam povede naše vyšetřování. Evidentně nemají ponětí o záměrech našeho nepřítele a stejně jako oni chci vědět proč a jak.

Povzdychl si a otáčel hlavu ze strany na stranu, aby si protáhl krk. 

Mohla jsem čekat, že neodpoví.

,,Je asi jasný, že všechno probereš s mým otcem, že?" 

,,Catalino, drž hubu, nebo ti ji zalepím."

,,Nevím, čím mi ji zalepíš." Poznamenala jsem.

,,Moc si teď nepomáháš." Varoval mě.

,,Já chci ale odpovědi, Harry." Trvám si na svém.

Harry zabručel frustrací, promnul si oči a rty zatnul v jednu linku. ,,Udělej mi laskavost, panenko. Zavři tu hubu, nebo zastavím a hodím tě do zkurvenýho kufru." 

Nad jeho slovy jsem zbledla. ,,Co-cože?" Koktala jsem. Ze všech slov, které mi kdy řekl, byla tato nejhrozivější. V této chvíli nelze zpochybnit jeho množství vůle a motivace to udělat. Harry byl hnán nepřirozenou odhodlaností. Jeho slova byla nic než chladná.

,,Vypadáš překvapeně." Odsekl. ,,Neodvažoval bych se zpochybňovat moje schopnosti, Catalino. Takže drž pusu. Nebo toho budeš litovat."

Bože, z jeho slov mrazí. Jeho úzké oči jsou plné hněvu a frustrace. Jsem strachy bez sebe, když se na mě těma svýma krásně zelenýma očima podívá. Ani se nepohne, jen čeká, jestli ho poslechnu. Nesnáším, když tak manipuluje s mými emocemi. Má mě jednoduše pod kontrolou jako nějakého otroka. Ale nehodlám se proti tomu bouřit. Rozhodnu se opřít o sedadlo a nedívat se na něj. Radši se otočím na stranu a sleduju přírodu z okénka.

Když dorazíme na letiště, Harry nejde muže s černými kalhotami, černým sakem a černými vlasy upravenými dozadu. Má na sobě v podstatě to stejné, jak zbytek tátovy organizace.

,,Jedna, šest, osm, osm, čtyři, jedenáct, devět, pět," zamumle Harry té gorile, která teď stojí před námi. Ten kód je přísně sestavený a použitelný pouze v situacích, jaká je právě tato. Používá se na upozornění lidí, kteří jsou s námi.