Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

060

HARRY

Harry se vzbudil, a jakoby necítil žádnou bolest, protože mu tělem probíjel hněv a konečně byl při vědomí. Cítil úzkost. Je to vzácný pocit. Nikdy s takovým pocitem nedošel do kontaktu. Jeho mysl byla vždycky bez takových emocí, protože by ho držely zpátky. Harry se prostě tak nikdy necítil. Ale toto mu dělá Catalina. Kvůli ní cítí věci, co nikdy předtím necítil.

Catalina. Úzkost mu sevřela žaludek. Okamžitě si vzpomene na plameny, hluk, a její křik, než ho auto a náraz uspal do bezvědomí. Je ohromen, oči vykulí a když si sedne, uvědomí si, že leží na posteli. Všechno bylo černé a bílé. Nábytek byl přesný a černý, peřiny byly pohodlné a bílé.

Rámečky a různé věci visely po stěnách. Harry hned věděl, komu to tady patří, někdo, kdo měl přehnaný cit pro pořádek. Hluboce se nadechne, ignoruje bolest celého těla, když vstane. Podívá se na své tělo a všimne si, že má na sobě šedé tepláky a bílé triko. Voní po levanduli.

Semkne čelist a náhlý, strašný pocit ucítí na hrudi, když otevře dveře a uvidí další perfektně uspořádané místo. Doufá, že je to jen nějaký strašný sen, ze kterého se nemůže probudit. Ale ví, že je to až moc reálné, a nechce se klamat šťastnějšími myšlenkami.

Catalina je pryč, a tak myšlenka to dováděla k šílenství, neskutečně moc. Jeho šílené oči si prohlédly okolí, otevíral každé dveře, hledal někoho, na koho by mohl hodit tu vinu, na kom si vybít vztek. Ale nikdo jiný za to nemohl. Jen on.

Harry ji chtěl jen pro sebe. Nechtěl už nikoho zabít, nechtěl ji obklopit výhrůžkami jeho kariéry. Ale..ani se jí nechtěl vzdát. Jeho sobectví je přivedlo až sem. Už může být mrtvá, bez naděje. Je to jediná holka, kterou kdy miloval.

Když otevřel dveře, cítil se zoufale, a on tam stojí, něco probírá s nějakým chlapem, kdo má šedý vlasy a koho nepoznává. 

,,Jak jsem se sem dostal?!" Zavrčí Harry naštvaně, ostře dýchá a hruď se mu zvedá a klesá. Byl připravený rozbít všechny věci kolem, nebo napadnout toho muže, který tam stál docela ohromeně, když ho viděl.

Ale Louis nebyl překvapený. Byl zvyklý vidět Harryho v takovém stavu. Louis je muž svého slova, a řekl, že dokud bude mít ty kódy, postará se o jejich bezpečnost. Blbí zamilovaní, tak jim říká. Louis je moc profesionální, než aby mu záleželo na emocích, ale záleželo mu na byznyse a mít všechno uspořádané, a to platí i pro jeho sliby.

,,Kde je Catalina?!" Harry křičí. Když nezíská odpověď, natáhne se po bílé sklenici.

Louis skoro ucukne a promluví. ,,My nevíme, Harry. A nech tu vázu na pokoji. Nic ti neudělala."

Není v náladě, aby mu někdo říkal, co má dělat. Harry zvýší hlas. Je překvapený, když se mu hlas zlomí a v očích cítí pálení. Kurva, myslí si. Ztrácí to. Ztrácí svoji mysl.

,,Kde je?" Zeptá se tiše, polkne knedlík v krku, který se mu tam vytvořil, protože se cítí hrozně, jelikož tu holku nemůže vidět. Nebo jeho ženu. Jeho. Rád říkal, že je jeho. Dalo mu to pocit, že ji nevlastní fyzicky, ale že může být navždy jeho. Že ona bude jediná věc v jeho životě, která vydrží. 

A to je to, co nenávidí. Klame sám sebe. Vždycky s ní přemýšlí šťastně. Šťastný, to slovo ho absolutně vytáčí. Je jen otázku času, než to vyprchá a bude tomu muset čelit.

,,Brečíš, kámo," řekne mu Louis překvapeným hlasem, jak kdyby už to nevěděl. ,,Wau..musíš tu holku fakt milovat," mumlá pro sebe.

,,Kde kurva je?!"