Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

005

V tomto pokoji jsem se už necítila tak, jako předtím. Tentokrát byl pokoj plný bezpečí a ochrany. Pořád se mi nelíbí Harryho postoj, ale líbí se mi jeho statečnost a rozhodnutí chránit mě i za cenu jeho života.

Měla jsem to brát vážněji. Nemůžu si pomoct, ale jsem jím zaujatá. Harry je hrozně tajemnou osobou a všechny jeho vlastnosti mě nutí nad ním přemýšlet.

Pořád se ale musím soustředit. Můj život je ohrožen, stejně tak jak Harryho. Není čas se tady seznamovat. Cítím se hloupě, když se snažím ho poznat. Navíc mi dal jasně najevo, že ho nezajímám.

Harry něco klikal na mobilu. Posledních 30 minut sedím na posteli a on sedí na jejím kraji. Občas se mu podívám přes rameno a snažím se zjistit, komu a co píše. Nechápu, jak v "motelu pro psy" našel signál.

,,Tvůj otec je teď v Itálii. Byl jsem informovanej, že-" Vyruším ho z dobrého důvodu. Všimla jsem si, že má zapnuté polohové služby, stejně tak jako GPS. Na obrazovce svého Galaxy S4 v pravém horním rohu svítila i ikonka Bluetooth. Začala jsem rychle přemýšlet.

,,Harry, proč máš zapnutý polohový služby, Bluetooth a GPS?" Zeptala jsem se ze zvědavosti. Zastavil se, ani nic nenamítal, že jsem na něj promluvila. Nahnula jsem se k němu, až jsem mu prakticky dýchala na krk. Oba jsme ale hleděli do telefonu a nějaký osobní prostor nás momentálně nezajímal. 

Zhluboka vydechl a všechny tři funkce vypnul. ,,A je to. To bylo chytrý, Catalino. Mohli by nás přes můj mobil jednoduše vystopovat."

Lehce jsem se usmála a odtáhla se od něj. Jemná vůně kolínské začala pomalu mizet. Opatrně jsem si sedla na postel, opřela se o čelo postele a zkřížila nohy.

Harry si dal mobil do kapsy a vstal. Už jsme oba snědli jídlo, co jsme si koupili v automatu, u kterého mi konečně řekl víc, než dvě slova. Nějak moc nad jeho slovy nepřemýšlím. Snad se brzo dostaneme někam do bezpečí.

Sledovala jsem, kam míří jeho kroky. ,,Myslím, že bysme měli vyrazit."

Byly čtyři ráno, takže byly ještě dvě hodiny čas, než jsme měli původně odjíždět. Lehce jsem se zamračila. ,,Spíš ty vůbec?"

Opět mezi námi bylo ticho, než se rozhodl mi odpovědět. Vím, že se ptám na otázky, které ho musí otravovat, ale nemůžu si pomoct, jsem prostě zvědavá. Stál před postelí a měl ruce překřížené na hrudi.

,,Nemůžu spát, když mám pocit, že nás někdo sleduje. Moje oči musí bejt na tobě a na okolí každou sekundu." Informoval mě a hleděl mi do očí. Jako vždy měl silně zatlou čelist.

To bylo celkem jasné, ale nemůže se pořád nutit zůstat vzhůru. Musí být schopen se soustředit a koncentrovat. Bez spánku mu to moc dobře nepůjde.

,,Pořád si myslím, že by jsi měl spát, aspoň další dvě hodiny, což byl původní plán." Můj argument ho nikdy nepřesvědčí, což mi bylo hned jasné, když zakroutil hlavou.

,,Vypil jsem nějaký RedBully z toho automatu. Jsem v pohodě, Catalino. Ty ses vyspala?" Zeptal se skoro s výsměchem. Vím, že jsem otravná, ale nemusí být tak hrubý.

Lehce jsem si povzdechla a bránila se. ,,Vlastně ano, vyspala. Děkuji ti za optání."

Pořád mě propaloval pohledem, takže jsem uhnula a podívala se na povlečení. 

,,Přestaň. Lehko se urazíš. Jsi evidentně citlivá. Nesnáším citlivý lidi."

,,No, ty žádný emoce nemáš. Když tě nazvu kreténem, radši souhlasíš, než aby ses urazil. A co když jsem citlivá? Proč by tě to mělo zajímat? Jsi tady, abys mě ochránil, ne aby jsi se se mnou bavil o tom, jak jsem citlivá."