Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

062

(neopraveno)

CATALINA

Špinavá od krve, prachu, a s unaveným pohledem se opřu o budovu nějakého baru. Zhluboka se nadechnu, přinutím svoje unavené oči, aby se otevřely. Ulice byla opuštěná, hlavně v noci. Hodiny chodím po okolí, ztracená. Nejsem si jistá, co budu dělat, ale vím, že musím najít nějaký úkryt, a to je přesně, co udělám. Úplně si pamatuju mafii, která řádí po Los Angeles. Být tady venku není nic dobrého.

Cítím se ujištěně, nic jsem neztratila. Odmítám věřit, že můj otec, moje sestra a moje matka jsou mrtví. Odmítnu zpochybnit, že je Harry živý, jak Liam tvrdí. Moje obavy se jen zvýší, pokud moc přemýšlím, takže na moment přestanu přemýšlet. V tichosti pokračuji v chůzi po chodníku směrem pryč od baru.

Ale noc se změní na den a já nemám, kde se skrýt. Nemám kam utéct. Vzpomenu si, že bych se mohla schovat za kontejner. Nemůžu se dočkat, až tomu všemu uteču. To "všechno" myslím svůj život, který mě vždycky držel dál...od určitých věcí. Žila jsem s tím, že ostatní měli můj život ve svých rukách. Chyběl mi pocit být zodpovědná sama za sebe. Bránit se.

A je docela ironické, že teď jsem zodpovědná sama za sebe, a chci to změnit. Takže i když mám suché hrdlo, rty, krvavé oblečení a bolavé kosti a svaly, vstanu. Popadnu zbraň, kterou jsem zabila Roye, a odejdu. Znám ty kódy, a ať už mají jakýkoliv účel, ale už nejsou mým problémem. Předala jsem je dál, a ať už přistanou kdekoliv, doufám v to nejlepší.

Jdu po chodníku a porozhlédnu se kolem sebe. Dojdu na parkoviště a využiji toho, že vím, jak se vkrást do auta pomocí drátků. Nechápu, jak se můžu chovat tak bezohledně. Ještě to nemám tak zažité. Hodiny jezdím v autě, které jsem přes drátky nastartovala, občas zastavím na kraji silnice, abych se vyspala. Dojedu až k vesmírnému centru, kde mají úplně všechno zamknuté, a i když se na mě lidi dívají, alespoň vím jednu dobrou věc o mém otci. Ty kódy skrývají velký obnos peněz.

V Nevadě se necítím dobře. Byla jsem tady několikrát, za výletech s tátou. A držím si palce, abych nepotkala někoho, koho znám, nebo kdo zná mě. Mám pochyby, když otevřu otcův sejf a najdu obnos, který uvnitř skrývá. Povzdechnu si, napětí roste. Je tady aspoň milion.

Taky mi není nic do toho, kde si otec ukrývá peníze. Nějak mě tyto věci nezajímají. Vezmu všechno, co tam je, hodím si to do batohu. Ten si pověsím na rameno znovu sejf zamknu. Semknu rty k sobě a odejdu, jdu do auta, které budu muset někde nechat, než ho někdo nahlásí jako kradené.

Jdu do nejbližšího obchodu, co najdu, a nakoupím si oblečení. Vezmu i náhodné věci, co potřebuju. Jsem rychlá, abych byla pryč od veřejnosti. A jak kdyby mě spánek víc nemohl strašit, cítím velkou únavu. Snažím se zůstat vzhůru aspoň několik dalších hodin na cestě do Boulder City v Nevadě do hotelu. Skoro usnu na volantu, než mi místní pomůžou. Neptají se na nic, ale určitě se jim zdám zvláštní.

,,Jak dlouho zůstáváte?" Zeptá se paní na recepci zdvořile. Hledím do prázdna, nejsem schopna odpovědět, neslyšela jsem ji. Moje myšlenky byly hlasitější. ,,Madam?" Zeptá se pevně.

Prudce se na ni podívám a polknu. ,,Omlouvám se, co jste říkala?"

,,Jak dlouho zde zůstáváte?"

,,Já..já nevím. Prostě mi jen naúčtujte všechno, než odejdu," řeknu a ona pomalu kývne na souhlas. Prsty klepu do mramorové desky, netrpělivě čekám, než mi dá klíčky. Jsem zaregistrovaná jako Cata Holland, protože moje pravé jméno může přilákat pozornost. Usměju se, když mi žena konečně podá klíče.