Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

026

Harry stále spal a to už bylo poledne. Bylo ode mě tak idiotské udělat to, co jsem udělala. Pokud by tady někdo byl, aby mě soudil, smál by se mi a připomínal mi to několik let.

Nejsem kuchařka. Vařící voda je pro mě výzva. Nikdy jsem nemusela vejít do kuchyně a připravit nějaké jídlo.

Ou, měla bych si na to zvykat, protože nemůžu čekat, že Harry bude dělat všechno, hlavně když má v postřelenou ruku.

A navíc zanedbával spaní...takže se musím učit.

Když jsem byla v Dominikánské republice, často jsem seděla u kuchařky. A pamatuju si, jak vařila něco s rýží.

Kroky byly jednoduché. Když jsem byla v Dominikánské republice, nemohla jsem být v oblasti sporáku. Ta paní mi pořád nabízela jídlo a když jsem vstoupila do kuchyně, bombardovala mě otázkami.

Měla bych být chytrá, navíc jsem se tak před Harrym několikrát pojmenovala. Jak by to vypadalo, kdybych neuměla udělat rýži?

Začala jsem vyndávat ingredience a chodila mezi skříňkami a sporákem. Od lednice ke kuchyňskému ostrůvku. Vaření je jednodušší, když jste ve společnosti těch, kteří to umí a vy je sledujete. Stydím se, že já nemám moc ponětí, co dělat. Nesnáším, když někdo považuje ženy za stereotypy. Ne všechny patří do kuchyně.

Za půl hodiny mi spadl hrnec s vařící vodou na nohy a na zem. Zkousla jsem si dlaň bolestí. Kůže na mých nohou byla horká, červená a začínala šíleně bolet. Zohla jsem se, abych podala hrnec.

,,Debilní, debilní, debilní," tiše jsem nadávala a snažila se ignorovat bolest nohou. Pár minut jsem seděla s ledem na nohou. Oddechla jsem si a dala se znovu do práce.

Byla jsem odhodlaná Harrymu udělat jídlo. Jsem znechucená, že nejsem schopná mu něco udělat. Celý můj život je to ten stejný příběh. Nic jsem sama nezvládla, a věřím, že ten nový pocit bude osvěžující.

Míchala jsem rýži a spálila si prsty o okraj hrnce. Opět jsem vykřikla. Byla jsem ráda, že Harry spal tvrdě, protože už jsem několikrát vykřikla a on spal dál.

Teď to nebylo z důvodu, že jsem byla špatná kuchařka. Bylo to proto, že jsem hloupá a nervózní. Harry je určitě ten typ osoby, co by mi ten talíř s hnusným jídlem hodil do obličeje.

Když jsem se snažila usmažit salám, olej mi vyprskl na prst, čímž mi ho skoro usmažil. Asi pětkrát jsem se takto spálila během smažení. Vydechla jsem bolestí a povzdychla si.

,,Co... to děláš?"

Otočila jsem se neskutečně rychle, otevřela jsem ústa a podívala se do Harryho unavených očí. Prohlédl si celou kuchyň a pak se prázdně podíval na mě. Jeho unavený, hluboký, chraplavý ranní hlas mě úplně vyvedl z míry.

Snažila jsem se něco říct, ale salám se na pánvičce začal škvařit a já se lekla a vykřikla. Se srdcem skoro v krku jsem silně polkla a pokrčila rameny.

,,No..snažila jsem se ti něco uvařit." Zamumlala jsem tichým hlasem. Pochybuju, že mě slyšel.

Harry se hluboce zamračil. ,,Co?"

,,Já...um.."

,,Ty ses...snažila něco uvařit..pro mě?" Zeptal se tiše.

Skousla jsem si rty a překřížila ruce na hrudi. ,,To..může být ten případ."

,,Jsem si jistej, že to tak je, podle toho jak to vypadá, Catalino." Vydechl Harry, jeho hlas byl chraplavý, který by normálně zněl vtipně, ale on se projevuje pokaždé tak prázdně.