You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️

VII. V nebi?

Z dálky jsem slyšela nějaký hlasy a tak jsem se rozhodla otevřít oči. Myslela jsem si že to jsou rodiče ale jakmile jsem otevřela oči zjistila jsem že nejsem ve své posteli. Začala jsem rychle přemýšlet o tom co se včera stalo a pak jsem si vzpomněla že jsem u Petera.
Nechtělo se mi vstávat necítila jsem se moc dobře a tak jsem se jen hlouběji zachumlala do peřin a chtěla ještě usnout.
Bohužel se mi to nepodařilo protože někdo otevřel dveře a vešel do pokoje. Byl to Peter. Využila jsem toho že si myslel že jsem spala jelikož jsem byla otočená zády ke dveřím.
Chvíli jsem počkala a pak na něj bafla.

,,Baf!" ( mohla jsem vymyslet něco lepšího a v tu chvíli mě nic nenapadlo ) rychle jsem se otočila a bafla na něj.
,,Ježiš promiň!" Řeknu hned jak se otočím jelikož Peter tam stál jen v kalhotách bez trika.
Nejspíš si chtěl zrovna triko nasadit jelikož ho po mě hodil.
,,Už mě neděs!" Řekl uraženě a vzal si zpátky triko.

Já ho však teď nevnímala. Koukala jsem se na jeho úžasně vypracované tělo. Bože byla jsem asi v sedmém nebi nebo fakt už nevim. Vypadá strašně dokonale.

,,Jsi v poho?" Řekne Peter starostlivě a tím mě vyruší ze snění.
,,Co?" Řeknu zmateně.
,,Uka čelo" řekne a snaží se mi dát ruku na čelo ale já mu však uhýbám hlavou a nakonec se schovam pod peřinu.
,,No jak myslíš" řekne a zasměje se.
Slyším kroky který odchází a pak slyším bouchnutí dveří.

Odkreju se a podívám se na dveře. Asi odešel.
Pak však ucítím nějakou studenou ruku na čele.
,,Jsi normální?!" Okřiknu ho.
,,Máš úplně ledovou ruku!!" Pokračuju.
,,Jo ale ty zas úplně vařící čelo! Do školy nepudeš" řekne rozhodně.
,,Můžeš tu zůstat." Řekne pak už stydlivěji.
,,Ne dojdu domů nechci být na obtíž" řeknu a vylezu z postele.
Motala se mi hlava ale byla jsem rozhodnutá dojít domů.

,,Jsi si jistá?" Zeptá se mě.
,,Jo. A teď zmiz chci převléct" řeknu přísným ale zároveň lehce rozesmatým hlasem. Peter jen kývne a zmizí za dveřmi.

Když jsem se převlékla ustlala jsem a složila mé provizorní pižamo.
Vyšla jsem z pokoje a tam na se na mě hned obrátila May.
,,Chceš nějaký prášek? Mam tě hodit domů?" Řekne opatrovnicky a soucitně se na mě podívá. Podívám se na Petera a on jen zvedne ramena a pousměje se.
,,Ne to je dobrý já to dojdu." Řeknu a usměju se na Peterovu tetu.
,,Ale prášek ti stejně dám!" Řekne rozhodně teta a začne se hrabat v lékárničce.
Pak mi podala čaj a rozpůlila prášek.
Poslušně jsem ho zapila a položila heneček na linku.
,,A ty jí odvedeš domů!" Otočí se May na Petera.
,,Ve škole tě omluvím že přijdeš později" řekne a začne hledat telefon.
,,Dobře" řekne Peter a zvedne se ze židle.
Vezme si batoh a mě podá kabelku.
Teta zrovna začala volat do školy tak na nás jen mávla na znamení pozdravu a my zmizeli za dveřmi.
,,Fakt budeš v poho?" Zeptá se ještě starostlivě Peter a podívá se na mě.
,,Jooo neboj" odpovim mu s úsměvem.

Po cestě se mi začala motat hlava a lehce jsem se zakymácela.
Peter okamžitě zabral pozici jako kdyby mě chtěl chytit.

,,Jsem v poho" řeknu mu ale sednu si na lavičku.
,,Už tam budeme neboj" řekne mi Peter a pomůže mi vstát z lavičky.
Lehce jsem se opřela o jeho rameno a on mě vzal kolem ramen.

Dorazili jsme před náš panelák a já začala hledat klíče.
Chvíli jsem panikařila jelikož jsem je nemohla najít ale pak jsem je našla na dně kabelky.
,,Děkuju Petere" poděkuju mu a chci vejít do dveří.
Peter mi však podrží dveře a řekne: ,,Ne půjdu s tebou až na nahoru"
,,Tak když myslíš" pokrčim rameny a lehce se usměju.

Odvedl mě až do pokoje kde jsem si odložila kabelku a popadla pižamo.
Zaplula jsem do koupelny a tam se převlékla.

Když jsem vyšla Peter seděl na mé posteli a já jsem se rozhodla rovnou zalehnout.
,,Tak už běž" řeknu mu. Nechtěla jsem aby jsem ho zdržovala, vim že nemá rád když přichází pozdě do školy.
,,Ty mě vyhazuješ?" Řekne, zalomí si ruce na hruď a usměje se.
,,No a?" Zeptám se ironicky a zazubim se.

Pak ke mě Peter přijde a přitáhne si mě k sobě.
Obejme mě a já jeho také.
,,Tak to už abych šel" řekne ještě v objetí.
Já jsem však změnila názor a nechtěla ho pustit z objetí.
Jelikož jsem však byla oslabená tím že mi nebylo dobře tak se hned dostal z mých spárů.
Vzal mě do náruče a zadíval se mi do očí.
V tu chvíli jsem cítila úžasný pocit a motýli v břiše.
Dívali jsme se jeden druhému do očí a pak mě položil na postel a přikryl.

,,Nechoď ještě" řeknu mu když otevírá deveře od mého pokoje.
,,Vžyť před chvíli jsem měl už jít" řekne a povytáhne obočí.
,,Prosím" zaškemrám.
,,Když si to ty" řekne a sedne si ke mě na postel.
Natáhnu k němu ruce na znamení toho aby mě obejmul.
Naklonil se ke mě a já se mu obmotám kolem krku. Lehne si vedle mě a já v jeho objetí usnu.
•
Když jsem se probudila bylo mi už dobře. Jako by to všechno byla jen nějaká přeháňka.
A však Peter už u mě neležel.
Asi už šel do školy. Sice nevim jak dlouho jsem spala ale vim že už dneska asi neusnu.
Vzala jsem do ruky mobil a koukala na nějaká videa.
Pak jsem se koukla na rozvrh do kolika máme.
Máme do 14:45. Bylo už 15:07 tak bych mohla Peterovi napsat.

Chat mezi Peterem a Adell
Adell✨: Děkuju za dnešní ráno...

Peter🙈: Nemáš zač vždyť pro tebe vše❤️

Peter🙈: A už je ti dobře?

Adell✨: Ano je. Nechceš někam zajít?

Peter🙈: Nemůžu mam stáž u Starka.

Adell✨: Aha tak to jo🤔

Peter🙈: Pak napíšu👋🏻

Adell✨: Dobře😁

Ach jo... Co budu tady dělat?
Asi pudu čučet na bednu.

-19:24-

,,Bože už se tu strašně nudim" zamumlám si pro sebe a vypnu televizi.

Napadlo mě zajít po požárním schodišti na střechu. Sice je to výška ale proč to nezkusit. Aspoň na chvíli.

Na střeše

,,Ježiš tady je výhled!" ( Vyfotim si ho )
Prohlídnu si fotku a dam ji hned na Instagram.
Začínala mi bejt zima tak jsem přes sebe hodila mikinu kterou jsem si vzala právě pro tento případ.

Vůbec se mi odtud nechtělo. Bylo mi tu hezky už tu jen chyběl... Peter. Nebo Michelle. Nebo jídlo.
Pousmála jsem se nad svoji sebemluvou a sedla si do tureckého sedu.

,,Ahoj co tady děláš?"

Takže už se nám ty vztahy kapičku posouvají😏❤️ Moc děkuju všem kteří mi napsali pod minulou část nebo kamkoliv jinam😍 díky moc!🤤😘