You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️

XXVI. Řekla jsem dost!

Taky dobrý. Už máme mít asi 20 minut hodinu a učitel pořad nikde. Samozdřejmě většina dělá bordel, křičí nebo po sobě něco házejí.
S Peterem, Nedem a MJ jsme si udělali takový hlouček kolem naší lavice. Roxy ta je s Ryanem. Občas se podívám po třídě a vidím holky jak žárlivě čučí na ty dva.
,,Hej Flashi chytej!" Křikne Simon ( Flashův kamarád ) po Flashovi. Zakřičel to tak nahlas že všichni zvedli hlavu a čekali co ten idiot hodí. Flash úspěšně chytí knížku co mu hodil Simon. Zase si povídáme. Přesněji o tom, co budeme dělat o víkend.
,,Pinďour Parkere! Chytej!" Křikne Flash.
Všichni zase zvednou hlavu. Než stačí kdokoliv něco udělat, Petera trefí do hlavy čísi penál. Peter se jen podívá na Flashe naštaveným pohledem a jinak si ho nevšímá.
Flash se začne smát a s nim i celá třída. Protočim očima a snažím se ho nevšímat. Flashova plánu se chytila půlka naší dokonalé třídy. MJ a Ned si RADŠI šli sednout na svá místa. Za nedlouho nám na lavici přistála slupka od mandarinky, pružina z propisky, mokrej papír a Petera zasáhla kulička alobalu.
To mě fakt dopálilo. Všichni se samozdřejmě strašně smáli a dělali různé pazvuky.
Křičeli něco po Peterovi, který je až s obdivem ignoroval. Kéž bych byla taky tak trpělivá.
Vzteky jsem malém bouchla! Nakonec jsem nebouchla já ale květináč. Květináč s uschlýma kytkama. Všichni okamžitě otočili hlavu k místu "činu". Pár holek i zapištěli. Kluk co byl nejblíže k hromádce hlíny se začal ihned obhajovat, že on to prý nebyl. A pokračujeme v krasojízdě. Holka co po Peterovi hodila alobalovou kuličku v ruce explodovalo pití. Zapištěla a všichni se zas otočili na ní. Celá mokrá začala šílet a skoro se i rozbrečela.
,,Tady straší!" Zakřičí Simon.
,,BUM!" Další rána. Zas někdo křikl a Peter sebou škubl. Pár nadobiček které dříve zaujímali své místo na poličce, se teď roztříštili na tisíc kousků.
,,Já už to nebudu ani minutu!" Zakřičí politá holka a společně s dalšíma čtyřma holkama vyběhli pryč. Ke dveřím se nahrnuli i ostatní.
Pak to schytal Flash. Začali po něm lítat učebnice a cosi z cizí svačiny. Konečně se bavím!
Koukla jsem na Petera který vypadal celkem šokovaně. Aby jsme nebyli nápadný vzala jsem Petera za ruku a se zadrženým smíchem vyběhli ven ze třídy.
,,BUM" Otevřela se skříňka a z ní vylítli cizí věci. Co?! Ale tohle už já nedělám. Pak do prostřed chodby spadl obraz naší školy a nakonec se začalo rozsvícet a zhasínat světlo.
Sakra dost! Už nechci! Ne!
,,Tohle jsou čáry!!" Ozve se kdosi kdo právě běžel po schodech dolů.
,,Prásk!!" Okno je v tahu. To už se i z ostatních tříd vyřítí halda zvědavců. A na chodbě začne totální chaos. Jen tam stojím a Peter vedle mě. Nedokážu se pohnout.

Řekla jsem dost!

Na zem začali padat knížky, co měli děti v ruce. Opět jsem získala kontrolu nad svým tělem a s Peterem jsem se vydala pryč! Než jsme se protlačili pryč, před školou už byla polovina školy. Vyšla jsem ven. Odpadky co byli v koši se rozlétly na všechny strany. Kola v držácích popadali. Totálně jsem to podělala! Nevim jak to zastavit. Rozbolela mě hlava. Peter se vyděšeně koukal okolo. Nakonec se vše ještě víc posralo tím že doslova vybouch hydrant. Začala všude stříkat voda a ostatní začali zbrkle pobíhat po dvoře. Už jsem to nevydržela a rozběhla se pryč od školy. Míjela jsem bránu a bolest ustála. Až teď jsem si začala promítat v hlavě co se stalo.
No sakra to jsem podělala. Sedla jsem si na lavičku a hodila si hlavu do dlaní. Nebrečela jsem ale bylo mi na nic. Vždyť jsem způsobila totální chaos. To jsem nechtěla.
,,Stalo se ti něco?" Řekne ustaraný hlas který moc dobře poznám.
,,Ne neboj" řeknu mu a on se posadí vedle mě.
,,Potkal jsem učitele a ten říkat že máme jít všichni domů. Byl pěkné vyděšenej" řekne a já zvednu hlavu. Koukala na mě sladká čokoládová očka. Při pohledu na něj jsem se musela usmát. Ale jen lehce.
,,Něco ti je! Poznám to." Řekne rozhodně Peter.
,,Ne fakt mi nic není neboj" odpovim a pokusím se o další úsměv. Peter si mě změří pohledem.