You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️

XL. Liz, Roxy a Happy

Předem se vám chci omluvit za jednu nepříjemnou věc. Jelikož jedna moje "úžasná" kamarádka si vypůjčila můj mobil a co ji nenapadne. Zveřejnila mi na Wattpadu kapitolu s velmi sprostým a nevkusným názvem😂 všem co si tímto utrpením a nadějí že jsem konečně vydala další kapitolu omlouvám😂💛 waca_czech_preklady <—— to ona toto způsobila😂 no a teď už k příběhu...
Jo a pak se mi stala ještě jedna věc a to ta že jsem omylem zveřejnila na chvíli příběh který jsem měla do školy😂

Poté co se opět vše kolem nás dalo do pohybu to vypadalo, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Všichni se zas dali do pohybu a Flash Thompson si šel odpykat svůj trest. Je jen otázkou času kdy si zavolají i Petera nebo mě. Peter nevypadal nějak ok ale říkal že je v poho tak jsem raději nic neříkala. U skříňky mi došla jedna zásadní věc.
,,Petere Benjamine Parkere co to bylo?" Jeho nechápavý obličej mluvil za vše.
,,No ta bitka" pořád nevěděl o jde.
,,Já nevim co myslíš... udělal jsem něco špatně?" Řekne nejistě a přešlápne na druhou nohu. Kouknu se okolo jestli někdo neposlouchá. Pak si Petera lehce vezmu ještě stranou.
,,Sakra jsi přece Spider-Man! Vždyť nějakého Flashe by jsi zvládl úplně v pořádku. Tak proč jsi mu prostě jednu neuvalil?" Peter se taky rozhlédne okolo.
,,To je složité... všichni tady na škole mě znají jako toho který se vždy musel podřídit a nechat zesměšňovat. Občas teda i nějakou dostat. A průšvih už byl když jsem ze dne na den přišel s většími svaly a břišáky. A teď kdybych přepral Flashe za 1. bych měl asi větší problém než on a za 2. by to bylo divný že zrovna TEN Peter Parker dokázal zmáknou Flashe Thompsona" jen jsem chápavě kývala hlavou.
,,A břicho dobrý?" Zeptám se ještě a na opak zas kývne Pet.

Uhhh... Matika! Aspoň že sedím s MJ a můžu se jí omluvit za pár dní pomyslného ignorování.
Ve třídě bylo nezvyklé ticho. Všichni se teda zajímali o sebe, což mi neskutečně pomohlo a byla jsem třídě vděčná.
,,Ahoj Michelle" pozdravím ji a tím ji vyruším od kreslení portrétu, však ten co má být papíře znázorňován mi zatím není znám.
,,Konečně se s někým bavíš" pousmála se a odložila tužku.
,,Jo... konečně" usměju se taky a sednu si k ní.
,,Co ty a Peter? Šeptá se že zase dostal" Řekne trošku smutně.
,,No... bohužel" odpovim.
,,Je mi ho už líto" zavrtí hlavou MJ a opře se o židli. Začne se rozhlížet po třídě.
,,O můj bože" začne se smát.
,,Co? Co je?" Řeknu a začnu se taky rozhlížet.
,,Zůstaň sedět na místě" řekne a na tváři má veliký úšklebek.
,,Tak kdy ti to Peter udělal?" Zeptá se mě zvedne obočí.
,,Co? Tohle? A jo..." Sáhnu si na krk.
,,To... neudělal Peter" řeknu trošku rozpačitě.
,,A kdo?!" Michelle mě dychtivě pozoruje.
,,Flash..." zašeptám.
,,Flash?!" Vykřikne MJ. Ta je blbá. Pár lidí se na nás podívají ale hned se zase zaberou do se do svého hovoru.
,,Nekřič!" Prsknu na ní ztišeným hlasem.
,,Promiň ale FLASH? Jako ten Flash Thompson?!" Vykulí na mě oči.
,,Ne Flash Gordon... jakej jinej" řeknu a rychle se podívám do strany.
,,Tak dělej řekni mi VŠECHNO!" Až se mi nelíbilo jak zvýraznila slovo všechno ale budiž.

Dokud nezazvonilo líčila jsem MJ vše o pátečním dopoledni, a odpoledni. Jen s pootevřenou pusou poslouchala a občas mě zarazila, když se potřebovala na něco zeptat nebo si něco více vyjasnit. Zazvonil zvonek a já za to byla docela vděčná. Napila jsem se a hodina mohla začít.

Bylo těžké dávat pozor. Pořád mou pozornost chytalo vše okolo. At už to bylo okno, nábytek ve třídě nebo spolužáci. Jak jsem si tak prohlížela každého, co má třeba na sobě, pohled mi spadl na volné místo vedle Simona. Flash tu ještě není... což znamená že má asi veliký průšvih. Jo aha. My o vlku a vlk je tu.
Ozvalo se zaklepání a Flash i s panem ředitelem vešli do třídy. Flashovi pokynul aby se posadil na své místo. Pak jeho pohled spadl na zamlklého Petera, který se až usilovně snažil zakrýt bolesti břicha.