You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️

VIII. Ten zmetek si nedá pokoj!

Vůbec se mi odtud nechtělo. Bylo mi tu hezky už tu jen chyběl... Peter. Nebo Michelle. Nebo jídlo.
Pousmála jsem se nad svoji sebemluvou a sedla si do tureckého sedu.

,,Ahoj co tady děláš?" Řekne hlas za mnou.
Byl mi povědomí.
,,Petere?!" Řeknu s údivem a otočím se.
Byl tam! Ale ne Peter, byl tam Spidey!
,,Je promiň. Připomněl si mi jednoho kluka." Řeknu a sklopim oči.
,,Co tu děláš?" Zeptá se a posadí se ke mě.
,,Jen se tak kochám" odpovím mu a opřu se o ruce.
,,Je tu pěkný výhled co?" Sakra ten hlas mi tak připomínal Petera! Ale to je nemožný.
,,Jo moc krásný!" Řeknu a rozplynu se.
,,A co tu děláš ty?" Zeptám se zas pro změnu já a kouknu se na něj.
,,Právě jsem měl namířeno domů a chtěl jsem to vzít přes budovy. Pak jsem tě tu našel" vysvětlil mi a jeho pavoučí očka se rozšířila.
,,Aha. No tak se tu měj" řeknu a chci odejít jelikož mi začíná být fakt kosa!
,,Ty bydlíš tady?" Zeptá se.
,,Ano byd-"

Pohled Petera

Domů jsem se vracel už pozdě tak jsem si to urychlil přes střechy domů.
Když jsem však skočil na jeden celkem blízko mého bytu zarazil jsem se.
Na kraji seděla dívka.

,,Ahoj co tady děláš" zeptám se a ona upozorní.
,,Petere?!" Řekne a při to se na mě otočí. Poznala mě?!
Když se však otočila tak se zarazila.
,,Je promiň. Připomněl si mi jednoho kluka" řekne a sedne si zpátky.
Byla to Adell! Nejraději bych jí obejmul ale teď jsem Spider-Mam né Peter.
,,Co tu děláš?" Zeptám se.
,,Jen tak se kochám" odpoví mi a její pohled už zase směřuje na zářící město.

Takhle si tam chvíli povídáme a pak Adell řekne:
,,Aha. No měj se"
,,Ty bydlíš tady?" Zeptal jsem se i když jsem to věděl.
,,Ano byd-"

Jakmile mi chtěla odpovědět její noha jí zklouzla a pak už padala dolů.
Okamžitě jsem vystřelil pavučinu na panelák naproti, zhoupl se a Adell přitom zachytil.
Doskočili jsme na ten druhý panelák.
Chudinka byla strašně vyděšená a nechtěla se mě pustit.

Pohled Adell

Doskočil semnou na panelák naproti. Já však byla na tolik v šoku že jsem se ho nechtěla pustit.
Pevně jsem se ho držela. Držel mě v náruči a moje ruce byly obmotané kolem jeho krku.
Však jeho vůně, jeho hlas, jeho tělo mi strašně připomínalo Petera. Bože! Co to blábolím. Asi blbnu z toho šoku.

Když jsem se konečně vzpamatovala tak jsem si stoupla zpět na zem.

,,Děkuju!" Poděkovala jsem mu a usmála se na něj.
,,Tohle je to nejmenší!"
Řekne a mávne rukou.

,,Kdo jsi?" Řeknu a tím přeseknu to ticho co nastalo.
,,Ukaž" řeknu a začnu mu sundavat masku.
Nejdřív se nebrání ale když mu je maska vyhrnutá pod nosem tak mě zarazí.
,,Ne. Budeš sklamaná!" Řekne a chytne moji ruku.
,,Nebudu" řeknu a snažím se mu ji sundat znovu. On však uhne.
,,No... Škoda" řeknu a pokrčim rameny.
Nasadí si masku zpět.
,,Hodíš mě domů?" Zeptám se ho.
,,Jasně" řekne, chytne mě kolem pasu a přehoupne mě zpátky na můj panelák.
,,Díky za vše" řeknu a narychlo ho objemu.
Když se odtáhnu zamířim ke schodišti.
Naposledy se na něj otočím a zamávam mu.
Taky mi zamává a pak už zmizí.

Bylo 21:43! To jsem tam byla tak dlouho?! Řeknu si v hlavě.
Okamžitě se jdu umýt a převléct do pižama.
Pak si vlezu do postele a hned usnu.
•
•
Bože proč je teprve čtvrtek! Zeptám se ráno otráveně když si balim svačinu do školy.