You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️

LII. Stejný pocit

,,Adell já..." začne Peter. Lehce jsem sebou škubla, nebylo to to, co bych si představovala že načne.

,,já... se omlouvám" dořekne. Mé oči už si zvykli na tmu a tak jsem mohla vidět víc, než jen Peterovu siluetu. Vypadal jako kdyby chtěl ještě něco říct.

,,Já vím, že byla blbost ti nevěřit, nemluvit s tebou a ignorovat tě. Moc se omlouvám" Peter se snažil dělat jako že neví že na něj koukám.

A je to tu. Opět jsem měla krásný pocit. Takový který vám vypustí pár motýlků do břicha. Srdce se mi rozbušilo nehoráznou rychlostí a já věděla čím to je.

,,Já se k tobě taky chovala strašně. Vůbec jsem se neměla nechat zmanipulovat a myslet si, že by Eddie mohl být fajn. Chtěla jsem jen pozornost, kterou jsem měla od tebe..." vlastně jsem si ani neuvědomila že jsem tohle řekla. Všechno to ze mě vypadlo tak rychle... Čekala jsem na reakci.

,,Já chtěl tvoji pozornost..." po pár dlouhých vteřinách se Peter vyjádřil. Usmála jsem se do prázdna.

,,Dobrou Petere" řeknu nakonec, jelikož mě nenapadalo nic jiného, co bych měla říct.

,,Dobrou Adell, milu-... dobrou" a bylo ticho. Zaražená nad tím co chtěl Peter říct ale nedořekl jsem zírala do stropu. Bylo mi líto že to utnul. I když nevím jestli by to mohlo být jako dřív.

Po nějaké době, co se mi stále nedařilo usnout jsem slyšela Peterův dech. Byl až moc pravidelný na to, aby mohl být vzhůru. Takže jsem se víc uklidnila a opět zavřela oči. Myslela jsem na tolik věcí, že by mi mohla vybouchnout hlava. Na Eddieho- teda na Michaela... sakra bude těžký si zvyknout na jeho právé jméno. Na Petera, na to co bude zítra, na školu...

•~•

Sice jsem už nespala ale měla jsem stále zavřené oči. Nechtělo se mi nic dělat. Cítila jsem se polámaná, jako kdybych včera uběhla deset kilometrů.

Když jsem přece jen otevřela oči, pár vteřin jsem váhala nad tím, kde jsem. Otočila jsem se na druhý bok a hned se mi to vyjasnilo. Peter už seděl u stolu a něco tam dělal. Zasténala bych ale nechtěla jsem na sebe upozornit.

Místo toho jsem se posadila a pořádně se protáhla. Očividně Peter vycítil mou přítomnost, takže se na židli otočil. Koukal na mě a já na něj. Byla to trapná chvilka.

,,Um... dobrý ráno" řekne nakonec Peter a otočí se zpátky. Chtěla jsem vědět co tam dělal.

,,Dobrý i tobě" řekla jsem stručně a vstala jsem z postele. Těch pár kroků ke stolu mi dali pěkně zabrat. Podívala jsem se Peterovi přes rameno. Zase si něco zapisoval do jeho Spider-Deníčku. Možná si zapisoval něco ve stylu: "Milí deníčku, dnes jsem byl ve městě. Milí deníčku, dnes jsem zachránil kočku." usmála jsem se nad svou představou.

,,Proč si vůbec všechno zapisuješ?" zeptala jsem se na rovinu, jelikož by mě to opravdu zajímalo.

,,Jelikož pan Stark chce vědět všechno... nemá čas furt koukat na kameru, co mám v obleku. Tak mi řekl ať si všechno zapisuju. Může si to ověřit, takže si nemůžu vymýšlet." řekne Peter a zavře "deníček". Už mi to bylo jasný.

Podívala jsem se na hodiny. Půl deváté a já trčím u Petera doma. Začala jsem se rozhlížet po svém mobilu. Kupodivu byl stále na stejném místě. Rychle jsem se pro něj natáhla a jen co jsem ho rozsvítila, měla jsem chuť ho hodit z okna. Asi 20 zpráv od Micheale neboli Eddieho, pár zpráv od Michelle a jedna od od mámi. Thore proč já?