,,Promiň, promiň že jsem ti to tajil, já ti to chtěl říct, už hodněkrát, fakt chtěl ale nevěděl jsem jak by jsi reagovala. Ale teď musim jít, je to fakt důležitý" řekne když si klekne přede mě.
Když se vám život obrátí naruby díky jednomu incidentu...
Tak jo tak jo. Musím si to srovnat v hlavě. Takže zasáhne mě nějaká "záhadná" zbraň která mi dá nějaký schopnosti? Co teď budu dělat? Mám to někomu říct? Co když je to jen sen?! Prosím ať je to sen! Štípnu se do ruky. No dobře... ale co když se je nenaučim ovládat a budu nebezpečná? V hlavě mám tolik otázek ale kdo mi na ně odpoví?! Z tohohle přemýšlení nakonec usnu. • • Probudí mě světlo. ,,Sakra zatáhněte to někdo!" Zamumlám z polospánku. Najednou je světlo pryč. To mě donutí otevřít oči. Někdo tu snad je? Ne... nikdo. Hlavou mi začnou šrotovat myšlenky a vzpomínky. JÁ MYSLELA ŽE TO BYL SEN! Vstanu a rozejdu se do koupelny. Omeju si obličej studenou vodou. Nepomohlo to. Osušku. Kde je? Najednou vedle mě levytuje menší ručník. ,,Oh díky ti moje schopnost" řeknu ironicky. Ale stejně, nedává mi to smysl. • • • Před hodinou mě máma přivezla domů. Moc jsem si s ní nepovídala a raději zalezla do pokoje kde jsem až do teď. ,,Cink" ozve se můj telefon. Píše mi Peter.
-Chat mezi Adell a Peterem-
Peter👅💋: Ahojky. Mám blbou zprávu. Ten filmový večer se musí zrušit, jelikož přece jedeme do toho Washingtonu! Nakonec tam pojedu a doufám že ty taky!❤️💋
Adell❤️🤤: Snad mě máma pustí. Ale je mi už báječně takže doufám že jo❤️
Peter👅💋: Už se na tebe zítra těším! Sraz v 6:30 před školou. Miluju tě!🤤😙
Cože tak brzo? To abych šla spát tak v devět! No nic po třech dnech si jdu dát konečně koupel. Dojdu do koupelny a dám napouštět vodu. Svléknu se a vlezu do vany. Na mobilu si zapnu písničky a začnu si zpívat. CELÁ JÁ! • • ,,Mami" řeknu když vejdu do obýváku. ,,Ano zlato? Děje se něco? Je ti špatně?!" Zeptá se ustaraně mamka. ,,Ne neboj je mi skvěle. Právě se chci zeptat. No... zítra se školou jedeme do Washingtonu na vědomostní deseti boj. Mužů tam jet že jo?!" Vychlim ze sebe. Mamka se na mě podezíravě podívá. ,,No hele nevim. Vždyť tě zrovna pustili z nemocnice" řekne máma. ,,Prosím. Strašně moc! Be ze mě to nevyhrajou" zavtipkuju. Máma se na mě znova podívá. ,,Prosím!" Řeknu už skoro zoufale. ,,Zavoláš mi večer, ráno, odpoledne prostě mi budeš zvedat telefony jasný?!" Řekne nakonec mamka. ,,Mami díky moc! Jsi nejlepší" Vykřiknu a objemu jí. Pak se hned rozběhnu do pokoje a vytáhnu batoh. Dám si do něj všechno co budu potřebovat. Oblečení, spodní prádlo, pro případ nouze i plavky a ručník, knížky. Věci co budu ještě ráno potřebovat si zabalim až zítra. Pak hupsnu do postele a snažím se usnout. Aby byl už zítřek. Povedlo se! • • Ráno mě v 5:45 probudí budík. Je to strašně brzo! No nic. Hned co si vzpomenu kam jedeme vylezu z postele a zamířim si to do koupelny. Tam si vyčistim zuby, nalíčim se a stáhnu si vlasy do drdolu. Pak si dám kartáček a líčení do taštičky kterou následně dam do batohu. Na sebe si vezmu toto
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
