You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️

L. Děvka

Od našeho záškoláckého dne s Roxy uplynul přibližně týden. Už je to šestnáct dní co se s Peterem nebavíme a věřte mi, nikdy jsem nezažila horší dva týdny. Tak nehorázně prázdný pocit uvnitř jsem ještě nikdy neměla. Tolik slz jsem ze sebe sna ještě nikdy nedostala. Tolik jsem na něj snad nikdy nemyslela.

,,Adell" Eddie mě přerušil z mého přemýšlení a já se ocitla zpět v realitě. V kruté realitě bez Petera. Právě jsme s Eddiem seděli na houpačkách a mařili radost malým dětem, které se chtěli zhoupnout. Ještě kdyby tu nějaké ty děti byly.

,,Promiň neposlouchala jsem tě" řekla jsem Eddiemu na rovinu a on se pousmál. Měl hezký úsměv.

,,Zase jsi myslela na něj?" zeptá se i přes to že mu to bylo jasné. Odpovědi se mu nedostalo. Pouze jsem zakývala hlavou.

,,Ale noták. Už je to přes dva týdny Adell. Kdyby jsi ty nebo on to chtěl zas udobřit tak by jste za sebou přišli. Ale očividně on a ty v hlouby duše nechcete" řekl a odvrátil pohled. Tahle slova mě ranila. Ranila mě proto že to nejspíš byla pravda. Třeba už o mě Peter opravdu zájem nemá. Třeba já o něj taky ne... ale co to plácám?! Chci ho víc než kdy jindy!

,,Adell... hezčí holku jak ty jsem neviděl, ty si můžeš dovolit jakéhokoliv kluka budeš chtít!" řekne povzbudivě. Tohle jsem fakt slyšet "potřebovala".

,,Ale co když nechci jen tak nějakého kluka. On byl prostě speciální a-" Eddie mě utne.

,,Ne-e. Koukni na mě. No tak koukni. Prostě už si musíš rozmyslet jestli má cenu nad ním pořád být smutná. Přece jen, byla jsi to ty kdo to utnul. Věř mi. Tak krásná, vtipná a hodná holka jako ty si zaslouží někoho lepšího" Eddie se mi zadívá hluboko do očí. Sakra on je fakt hezký.

A bylo to tady. Můj mozek začal přemýšlet nad něčím co mé srdce necítilo. Moje mysl si představovala jak se naše rty spojí a vznikne z toho polibek. Ale moje srdce říkalo ať jdu už domů.

,,Eddie já už-" nestihla jsem to ani doříct. Eddie se naklonil k mé houpačce a políbil mě. Chtěla jsem ho odstrčit a začít na něj křičet proč to udělal ale jako by mě moje tělo zase neposlouchalo. Naopak, prohloubila jsem nevědomky náš polibek.

Docela se mi to líbilo. Nebyla to ale jako pusa od Petera. Ta byla vždycky něčím speciální ale tohle... to byla prostě jen pusa.

Eddie se odtáhl a koukal na mě. Já jsem cítila že jsem rudá až za ušima a neodvážila jsem se nic říct ani se pohnout. Co to semnou je? A sakra. Vztek se prodral na povrch.

,,Eddie! Co jsi to proved?! Sakra ty jsi tak paličatý. Co to s tebou je?!" rozkřičela jsem na plné kolo. Aniž bych si to uvědomovala můj vztek ve mě vyvolal sílu. Ale myslím tu MOJI sílu.

Jedním nekontrolovatelným mávnutím ruky, jsem Eddieho odhodila z houpačky. Až po pěti vteřinách mého činu jsem se vzpamatovala. Oh ne... to není dobrý.

,,Co to k sakru bylo?!" vyhrkne vyděšeně a já se nezmohla na slovo. Stála jsem jak přikovaná na místě. Teď jsem své myšlenky nemohla ovládat vůbec. Jako by mi je něco blokovalo. Cítila jsem sílu ve své mysli... cizí sílu.

,,Adell? Ptám se tě, co, to, BYLO?!" na posledním slově zvýšil hlas. Konečně jsem se zas dostala ke svým myšlenkám.

,,Uhm... ehm... no... vítr" to je ta nejdebilnejší odpověď co jsem si mohla vymyslet. Eddie dramaticky vstal.

,,To rozhodně vítr nebyl. To jsi byla ty! A já to vim moc dobře" řekl a pomalým krokem se ke mě přibližoval.

Eddie... přišel jsi mi tak fajn. Ale teď to musím udělat. Zaměřila jsem své myšlenky na jeho mysl. Čtení myšlenek umí být mocná zbraň ale lehce to narušuje soukromý.