Za tu dobu co jsme byli v té podělané prázdné třídě, jsme si nevšimli že hodina už dávno běží. Vyšli jsme ze třídy jako by ještě byla přestávka. Nikde nikdo. Trošku to ve mě hrkne a zděšeně se podívám na Petera. Ten mi jen vyplašený pohled vrátí a oba se rychlým krokem rozejdeme na Ájinu. Pro mě to není žádná novinka, přijít pozdě. Ale Peter? Asi ho trošku kazím.
Ještě před dveřmi do učebny se rozhodujeme, jestli zaklepeme nebo normálně vejdeme. Kdyby tu nebyl Peter, tuto kravinu bych vůbec neřešila. Nakonec tedy Peter zaklepal a oba jsme vešli do třídy. Do hajzlu. Nesnáším když někam vejdu a všichni se začnou koukat na mě, v tomto případě na nás. Než jsme stihli cokoliv říct...
,,Oba dva, semnou na chodbu!" Vyštěkne paní učitelka pošle nás zas zpět. Zabouchne dveře a oba nás projede pohledem.
,,Takže mám stížnost že jste VY DVA, napadli jednoho studenta! K tomu mi ještě přijdete pozdě do hodiny?!" A já tuto učitelku měla v celku ráda.
,,Ale paní učitelko to není pravda! On mě nejdřív obtěžoval a když se mě Peter zastál začal mu nadávat!" Řeknu hned na svou obhajobu. Peter jen nervózně kývne hlavou. Učitelka si nás znovu prohlídne.
,,I tak... dneska po škole!" Řekne nakonec. Jelikož už nikdo neměl co říct šli jsme do třídy.
Sedla jsem si k Peterovi, který vypadal lehce zdrceně, tím že už po druhé tento rok bude po škole. Položil si hlavu na ruce a přitom koukal na tabuli. Dala jsem mu soucitně ruku na rameno a on na mě otočil hlavu. Usmál se a zase se normálně opřel. Pod lavicí mi chytil ruku ale stejně dával pozor na to, co učitelka mele. Já se o to ani nemusela pokoušet jelikož by to stejně nešlo. Takže jsem se prostě spoléhala na Petera.
Když jsem se znuděně rozhlížela po třídě, zjistila jsem že na mě visí pohled někoho jiného. Byl to ten idiot... Kdyby mohl pohled vraždit asi bych byla mrtvá. No spíš Peter. Koukal se na Petera a pak se zase kouknul na mě. Než jsem stihla uhnout pohledem zaregistrovala jsem malé mrknutí jedním okem. Jen jsem znechuceně zaklepala a koukla se dopředu na učitelku.
Školu jsem tak nějak přežila, teď na oběd a pak poškola. S Peterem jsem o tom nemluvila.
Vlastně jsem s ním nemluvila skoro vůbec. Většinu dne jsem trávila s MJ a Peter zas s Nedem. Dokonce jsem se i dozvěděla od Liz, že zítra třetí hodinu se sejdeme v tělocvičně. Věděla jsem že se jedná o přípravy plesu, ale lehce mě znervózňovalo že ta samá učitelka, co nás dnes v klidu nechala po škole, tak právě ji máme na 3. hodinu. Ale to mi vlastně muže být jedno.
,,Jsi tu?" Zaregistrovala jsem prudké zamávání před obličejem. Oh... já zapomněla že vedle mě jde Michelle.
,,A proč bych nebyla?" Odpovim. Jen se ušklíbne.
,,Já oběd dnes vynechám, prej je koprovka a takhle silný žaludek fakt nemám" znechuceně se oklepe a vyplázne jazyk.
,,Tak to jsme dvě" informuji svou kamarádku.
,,Co děláš po škole? Nechceš jít třeba na zmrzku? Mám na ni docela chuť" rozplývá se MJ nad tou studenou pochutinou.
,,Mám přece s Petem ( Pítem ) poškolu"
I když takovou ledovou tříšť bych si dala.
,,Jo no jo... vy jste angličtinářku zrovna nakrkli, když měla jeden ze svých dnů" uchechtne se.
Jen pokrčim rameny.
,,Hele půjdu s váma. Zkusím zase nakreslit učitele. I když nevim jestli už se nechá. No uvidím. Smutní lidé jsou velmi dobrá předloha" já tu holku fakt nechápu.
Když přijdu do třídy, kde si máme odpykat jednu hodinu, sedí tam už nějací dva kluci ( nejspíš dvojčata ) a učitel, který si prohlížel něco na tabletu. Jen co mě zaregistroval něco si napsal do svého sešítku a pokračovat směle dále, ve své činnosti. Sedla jsem si dozadu do volné lavice. Lavice jsou v této třídě pro jednoho člověka. Michelle by měla přijít za chvíli a Peter... ten nevim jestli vůbec přijde. Jako měl by, ale... no prostě chápete. ( A nebo nechápete, nechte to bejt )
ČTEŠ
You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️
Teen Fiction,,Promiň, promiň že jsem ti to tajil, já ti to chtěl říct, už hodněkrát, fakt chtěl ale nevěděl jsem jak by jsi reagovala. Ale teď musim jít, je to fakt důležitý" řekne když si klekne přede mě. Když se vám život obrátí naruby díky jednomu incidentu...
