Peter doběhl pro svůj batoh, vytáhl z něj oblek Spider-Mana a vyskočil na střechu. Roxy udělala vlastně to samé ale nevyskočila na střechu nýbrž se rozběhla za roh domu.
No... ale co já? Já si oblek nechala doma absolutně nevim jak se tam mam dostat co nejrychleji.
,,Adell! Kde vězíš jdeme!" Křikne po mě Peter.
,,Já si oblek nechala doma" řeknu, no spíše špitnu.
,,Tak si pro něj běž my musíme jít." Řekne a odskáče pryč. Supr. Tak se tedy rozběhnu na 15ti minutovou cestu ke mě.
•~•
Celá rudá, udýchaná a bez možnosti říct jediné slovo s rozklepanýma rukama se snažím odemknout dveře. Celou dobu si říkám ,,Nesmím je v tom nechat, nesmím".
Kéž bych tak uměla už plně používat svou zatracenou sílu. Prý se mohla naučit vznášet nebo nechat létat lidi. Bohužel to ještě není v mé síle a tak se vždycky jen lehce vznáším. Asi tak 20 centimetrů nad zemí.
Z dálky je slyšet křik a mnoho ale mnoho ran a hluku.
Už s maskou jsem skočila z balkónu a jak jsem řekla, asi 20 centimetrů nad zemí jsem "létala".
Když jsem se dostavila na náměstí byl tam neskutečný chaos, lidé ještě nestihli zmizet z ulic a tak bylo těžké rozpoznat ty "zlé" co stojí za útokem.
Doletěla jsem k Peterovi který svazoval dva útočníky. Když si mě povšiml naznačil mi hlavou kam mám jít. Nemohla jsem se koukat na ta mrtvá těla lidí co se stali objetí tohoto incidentu. Bylo mi z toho zle ale zároveň se mi z toho chtělo brečet.
Odhodila jsem dva chlápky pohnutím hlavy do strany a jednoho jsem prohodila zdí. Rychle jsem se podívala co dělá Roxy. Ta se momentálně zabývala bojem se třemi muži co se ji snažili postřelit. Rychle jsem k nim přilétla a pomohla Roxy. Na jednoho jsem hodila kus chodníku co byl opodál a on se zkácel se k zemi.
Teď jsem musela pomoct pár lidem kteří bojovali o život. Dostala jsem je bezpečně až k zachránce a hned jsem zase odběhla. Viděla jsem Petera jak také někoho nese.
Náměstí už bylo skoro prázdné ale stejně tam bylo ještě hodně lidí co potřebovali pomoct. Mě už začínali docházet síly. Výstřeli se ozývali ze všech stran.
Podívala jsem se směrem na Roxy která se právě rozběhla ke mě.
,,PRÁSK" ozval se další výstřel znovu jsem se podívala na Roxy, jenže ta právě padla k zemi. Jakmile dopadla na chodník vyděla jsem vyníka. Hlavou jsem ho opět odhodila a co nejrychleji se rozběhla za Roxy.
,,Roxy?! Roxy?! Roxy co je ti? Mluv semnou prosím. Ne. Ne. Ne. No taaak. Roxy!" začnu na ní mluvit a třást s jejím tělem. Začnu si prohlížet její oblek abych našla střelnou ránu. Najdu ji na noze.
,,Adell, strašně mě bolí noha udělej něco! Prosím! Au!" Vykřikla na mě. Byla zdřejmě v šoku. Co mam teď dělat?! Vzala jsem ji tedy do náruče a utíkala s ní k zachránce. Cestou jsem potkala Petera jak se vypořádává s dalšími útočníky. Dva na tohle nemůžeme stačit!
Proti mě se rozeběhli další. Pohnutím hlavy jsem je opět odmrštila pryč. Roxy celou dobu něco povídala ale já nebyla schopná vnímat. Ještě ke všemu byla sakra těžká a tak pro mě nebylo úplně snadné běžet z plných sil.
,,No dohajzlu!" Vykřiknu jelikož přede mě přistane kovová věc. Když jsem se zakoukala pořádně, zjistila jsem že je to Iron Man!
,,Doprdele! Co se jí stalo?!" Vyjede hned po mě, jen co si povšimne Roxy. Za chvíli za něj přistane i War Machine a pár robotů.
,,Postřelili ji do nohy" špitnu. Tony Stark si ji převezme.
,,Řekni Spider-Manovi že můžete jít" řekne a i s Roxy odletí.
ČTEŠ
You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️
Teen Fiction,,Promiň, promiň že jsem ti to tajil, já ti to chtěl říct, už hodněkrát, fakt chtěl ale nevěděl jsem jak by jsi reagovala. Ale teď musim jít, je to fakt důležitý" řekne když si klekne přede mě. Když se vám život obrátí naruby díky jednomu incidentu...
